Na úvodní stránku



3/IV

Miloslav Fuček

Kamarádi

Přečteno: 636


Kapitola třetí, IV. část


Ráno vstal brácha zároveň se mnou a u snídaně se skutečně omluvil. Máma na něj měla zase narážku, že to s tou omluvou asi moc upřímně nemyslí, když je zase v manžestrácích a ne v teplácích. My ostatní jsem totiž všichni v teplácích byli. Brácha se hájil, že chtěl být na Štědrý den hezky oblečený. Máma mu řekla, že Štědrý den se slaví až večer a tak se šel převléct. Moc nadšeně se při tom ale netvářil.

Hned po snídani jsme s bráchou strojili stromeček. Děda ho přinesl ze zahrady a ustavil nám ho do stojanu. Pavla nám při strojení občas pomáhala a při tom ještě stačila pomáhat v kuchyni mámě, babičce a tetě. Táta, strýc a děda zatím hráli Mariáš. Nehráli o peníze, ale jen tak. Děda to pouze pro zajímavost psal. Občas jsem se odskočil podívat, kdo nejvíc vyhrává a s hrdostí jsem zjistil, že je na tom nejlíp táta.

Když byl stromeček ustrojený, tak jsme se šli dívat na televizi. Byl tam pěkný písničkový pořad, v kterém zpívali Gott, Matuška, Neckář, Spálený, Vondráčková, Urbánková, Zagorová a Rotrová. V půl šesté nás babička vyzvala, abysme zanechali veškeré zábavy a šli se připravit na štědrovečerní večeři. Šli jsme se převléct. Vzal jsem si manžestrové Wranglerky a svetr a spěchal jsem se zase dívat na televizi, protože zrovna zpíval Neckář. V šest písničkový pořad končil a akorát byla večeře. Vypli jsme televizi a šli jsme na večeři. Stůl byl slavnostně prostřený. Nejdříve jsme měli rybí polévku. Brácha kousl do pepře a tvářil se kysele. Teta, která seděla vedle něho, ho utěšovala a pohladila ho. Pak přišel na talíř kapr s bramborovým salátem. Táta zažertoval na bráchovu adresu a řekl mu, že doufá, že teď nespolkne pro změnu zase kost. To, že by bylo horší. Teta tátu žertem pokárala, aby si bráchu nedobíral.

Po večeři, u které nechyběla limonáda a moučník, jsme šli chystat dárky pod stromeček. Nejprve jsme je tam dali já a brácha. Oba jsme je měli zabalené už z Prahy. Rozmístili jsme je pod stromečkem a snažili jsme se je promíchat, aby nikdo nepoznal, co je ode mě a co od bráchy. Taky jsme je rovnoměrně rozprostřeli, aby se až sem budou dávat dárky ostatní, mezi nima rovnoměrně promíchaly.

Bráchovi jsem koupil nůž. Má jenom takový obyčejný. Koupil jsem mu pořádný, oboustranný. Tátovi jsem koupil žiletky a krém na holení a strejdovi taky. Mámě jsem koupil zrcátko a rtěnku a tetě sprej na vlasy. Pavle jsem koupil dlouhohrající desku s Gottem, kterého má hrozně moc ráda, dědečkovi šálu a babičce detektivku. Částečně mi na to přispěla máma s tátou a část peněz jsem si našetřil, protože dostáváme s bráchou každý měsíc dvacet korun. Většinou mi z toho moc nezbude, ale něco jsem přece jen našetřil.

Po nás dávala pod stromeček Pavla a potom všichni další dospělí. Ti tam byli nejdéle a tak jsme se zatím s Pavlou dívali na televizi. Byl tam Chaplin. V sedm se konečně šlo ke stromečku. Dárky rozdělovala babička. Všechny byly popsané. Já s bráchou jsme jich měli nejvíc a nosili jsme je na gauč, každý z jedné strany. Dva společné dárky jsme dali doprostřed. Táta se strejdou fotili. Babička jim dávala dárky na stůl.

Dárky byly rozdány, na chvíli se zhaslo a byli jsme u stromečku, který byl osvícen jen svíčkami. Táta se strejdou vytáhli prskavky. Některé nechali zapálit mě a bráchovi. My jsme některé pověsili na stromeček, ale některé jsme si nechali v ruce a různě jsme s nima kroužili. Vypálené prskavky jsme dávali do popelníku od kamen, který přinesl děda. Když jsme se toho nabažili, začalo sfukování svíček. S bráchou jsme si dali závody, kdo sfoukne víc svíček. Vyhrál jsem o jednu svíčku. Poslední svíčka, která byla nejvýše, náporu našich plic stále odolávala. Nakonec jsme to oby vzdali a tak ji sfouknul táta. To při tom ještě stál víc jak metr od stromečku a ještě si k tomu dřepnul, aby byl tak vysoký jako my. Strejda ho při tom vyfotil.

Děda rozsvítil a začali jsme si prohlížet dárky. S bráchou jsme se nejprve pustili do společných dárků. Já jsem rozbalil ten větší a brácha ten menší. Byl to igrahokej a nějaký kufřík, o kterém jsme zatím nevěděli k čemu je a tak jsme mu nevěnovali moc pozornosti. Každý jsme začali rozbalovat svoje dárky. Já jsem začal od těch největších a brácha zase od těch nejmenších. Nejprve jsem rozbalil Merkur (kovová mechanická stavebnice - pozn. autora) a v druhém největším balíčku byl kazetový magnetofon. Měl jsem z něj obrovskou radost. Táta mě při tom vyfotil. To jsem se ale dozvěděl až později, protože teď jsem vnímal jenom kazeťák.

Babička nás upozornila, že tu máme taky dárky od strýce Evžena z Moravy a od strýce Karla. Strýc Karel je bratr mámy. Bydlí v Praze, kousek od domu naší druhé babičky.

Brácha šel teď taky po větších dárcích, protože tušil, že dostal určitě něco podobného. Našel taky kazeťák, ale o něco menší. Dostal polskou Unitru. Já jsem dostal Sony. To je určitě od strýce Karla. Docela mě překvapilo, že ten lepší magnetofon jsem dostal já. Předloni jsem dostal lepší rádio, protože Riga má na rozdíl od Orbity VKV a je asi dvakrát dražší. Čekal jsem, že to letos rodiče prohodí, ale jsem rád, že to udělali takhle.

Předloni jsme měli původně dostat oba Rigu společně. Táta ji koupil už v říjnu, jenže začátkem prosince pro nás poslal strýc Evžen Orbitu a tak dal táta mě Rigu a bráchovi Orbitu. Letos to asi vzniklo nějak podobně. Ostatně před Silvestrem jsem to z mámy vytáhl. Táta koupil koncem října Unitru, zase společně pro nás oba. Týden před Vánocema přišly dárky od strýce Karla a byl tam i druhý kazeťák. Protože rodiče mají cívkový i kazetový magnetofon v hudební skříni, neměli už pro sebe o tenhle kazeťák zájem. Rozhodli se, že teda dostaneme každý svůj kazeťák. Sony měl dostat brácha a já Unitru, aby se vyrovnal ten rozdíl z předloňska s těmi rádii. Jenže to, že brácha před Vánocema zlobil, to změnilo. Máma byla na bráchu hrozně moc naštvaná a přemluvila tátu, že jsem dostal Sony já a brácha Unitru. A pokud by se brácha nebyl omluvil, tak by kazeťák nedostal vůbec a Unitru by dostala Pavla.

Když jsem si to v duchu rozebral, tak jsem udělal moc dobře, že jsem byl před Vánocema hodnej, ale v duchu jsem připouštěl, že to možná bylo vůči bráchovi trochu nespravedlivé, protože přes rok skoro vůbec nezlobil a možná byl i o trochu hodnější než já. Teď si to dvěma dny zcela zkazil.

Měl jsem z kazeťáku velkou radost a v duchu jsem si sliboval, že budu nejmíň do konce školního roku hodný. Brácha dostal ke kazeťáku mikrofon, já ho mám přímo vestavěný v kazeťáku. Každý jsme dostali dvě čisté kazety a tři nahrané. Hned jsme se dohodli, že ty nahrané kazety si budeme půjčovat, protože jsme každý dostali jiné. Poznali jsme teď, že kufřík, který jsme dostali společně, je na kazety. Každý jsme dostali ještě jeden. Do společného jsme si teda dali nahrané kazety, o kterých jsme se dohodli, že budou společné. Za měsíc jsme už ani nevěděli, kdo kterou dostal. Já jsem si hned pustil Návštěvní dny Šimka a Grossmanna a brácha potom pustil Neckáře, kterého oba velice zbožňujeme.

Brácha měl obrovskou radost z nože ode mě. Táta ho při tom taky vyfotil. Ještě jsem dostal několik knížek: Knoflíkovou válku, povídky od Haška a dvě knihy od Setona: Dva divochy a Domino. Také jsem dostal nové džíny a kožený pásek. Dále jsem dostal bílé tričko s obrázkem formule jedna a jménem Jackie Stewart, velkou koženou peněženku, pěkný velký kapesní kalendář, šachy a knížku o nich a různé drobné hračky jako autíčka. Taky jsem dostal jedno větší auto na baterii, které se ovládá pultíkem, který je s autem spojen šňůrou. Brácha dostal podobné. Měl jsem z něho taky velkou radost a hned jsem si s ním začal hrát.

Ke kazeťákům jsme oba dostali sluchátka, takže jsme mohli klidně poslouchat oba najednou. V dalším balíčku byly krátké džínové kalhoty. Ty mi koupila určitě máma, abych chodil v krátkých kalhotech, protože ví, že v jiných bych nechodil a chodil bych v létě pořád v džínách. Radost jsem měl z nových kopaček, protože staré mi už jsou malé. Dál jsem našel dvě krabičky pingpongových míčků Barna, dvanáctibarevnou propisovačku, kapslíkový revolver, špuntovou pušku, přesnou kopii pušky Old Shaterhanda, sešitek na telefony a adresy, barevné označovače klíčů a mnoho dalších drobností. Nevěděl jsem ani, s čím si hrát dřív.

Rodiče nás nemohli vůbec dostat do postele. V deset jsme si aspoň odnesli dárky do našeho podkrovního pokojíčku. Tam jsme si ale hráli dál. Táta to určitě věděl a tak nás radši ani nešel kontrolovat, jestli spíme. S bráchou jsme hráli skoro hodinu igrahokej. Nejdříve vedl brácha 5:0, ale já jsem pak srovnal a získal náskok. Brácha zase srovnal za stavu 30:30. Pak jsme se střídali v střílení gólů a nakonec jsem vyhrál 52:50. Za stavu 40:40 jsme se totiž dohodli, že až někdo získá dvougólový náskok, bude vítězem. Spát jsme šli až před půlnocí. Ještě jsme si zkoušeli nahrávat z mikrofonu.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je středa
13.11.2019