Na úvodní stránku



3/VI

Miloslav Fuček

Kamarádi

Přečteno: 625


Kapitola třetí, VI. část


Hned druhý den jsme si s klukama hráli na partyzány. Jára přivedl svého kamaráda Jakuba, který chodí do sedmičky a ten zase přivedl svého souseda Mirka, který už chodí do osmičky. Jak se brzo ukázalo, Mirek je hrozný frajírek. Je taky z Prahy, ale hrozně nafoukaný a na zdejší kluky pohlíží jako na vesnické křupany. Měl na sobě staré džíny, ale pod nimi měl určitě tepláky nebo spodky, protože jinak by mu musela být pěkná zima. Venku totiž bylo patnáct pod nulou. Za to Jakub vypadá celkem dobře. Jako všichni zdejší kluci, i on byl v teplácích. Má trochu delší vlasy a je asi o půl hlavy větší než já. Mirek je ještě asi o deset centimetrů vyšší než Jakub a vlasy má o něco kratší než brácha, hodně tmavé a husté. Jediný z nás neměl čepici. Měl ji schovanou v kapse u kabátu. My ostatní jsme byli všichni jen v teplých bundách a kabát jsme neměli, protože jsme šli původně sáňkovat a to by nám překážel. Já jsem si vždycky bral tílko, flanelovou košili, teplákovou bundu, svetr a přes to silonovou bundu. Když bylo tepleji, tak jsem něco vypustil. Teď mi ostatně mohlo být zima spíš dole, protože tepláky, které jsem měl, byly dost tenké. Brácha má tepláky o něco silnější a zdejší kluci je mají ještě silnější, takže těm není zima určitě. Já byl ale stále v pohybu, tak mi zima taky nebyla a ještě jsem si i rozepnul silonovou bundu.

Dohadovali jsme se, kdo budou partyzáni a kdo Němci. Řekl jsem, že protože můj děda bojoval s partyzánama, tak musím být partyzánem. Hned se ke mě přidal brácha, na kterého to platí taky. Nakonec se k nám přidal ještě Jára. Míla chtěl taky, ale Jára mu řekl, že on je starší a proto má právo si vybrat. A tak byl Míla Němcem. K němu zbyli Jakub a Mirek. Mirek jediný chtěl být Němcem. Jakub by sice raději byl partyzánem, ale podřídil se. Mirek prohlásil, že v tomhle složení nám nařežou. Odpověděl jsem mu na to, že se to ještě uvidí. Pak jsme si šli budovat pevnosti. Vzpomněl jsem si na to nedostavěné iglů. Šli jsme k němu. Mirkovi se už skoro dostavěné iglů líbilo a prohlásil, že to bude štáb vermachtu a my ať ho dobýváme. To se ale nelíbilo mě, protože jsme ho stavěli převážně s bráchou a Járou a teď by se v něm měl roztahovat někdo jiný, kdo ho vůbec nestavěl. Z nich se na jeho stavbě podílel jedině Míla. Jára ale řekl, že to bude docela zajímavé a brácha prohlásil, že je stejně vyženeme. Tak jsem nic nenamítal. Jen jsem měl trochu obavy, aby se při případné bitvě uvnitř nepoškodilo. Jára byl ale názoru, že iglů musí nějaký ten kopanec vydržet a malé oděrky se lehce vyspraví. Měl pravdu, stěny iglů byly zledovatělé.

"Němci" si zalezli do štábu a my jsme si zatím šli nadělat koule. Ani nepřítel nelenil. Za deset minut jsme podnikli útok. Štáb se nedobíjel nejlépe, protože jsme se bořili do sněhu a byli jsme snadným terčem. Navíc jsme museli nést koule s sebou a moc jsme jich nepobrali. Takže jsme si je museli vyrábět cestou. "Němci" měli výhodu, že byli krytí a taky mohli mít libovolnou zásobu střeliva. Dva vždycky házeli a jeden, většinou Míla, dělal koule.

Občas jsme byli nuceni zalehnout do sněhu. Tím jsme nebyli tak dobrým terčem. V leže jsme si nadělali koule a potom na povel jsme vyrazili na steč. Asi po pěti metrech jsme zase zalehli. Tak jsme se dostali až k štábu. Iglů zatím mělo jenom asi metrový základ a ten jsme přeskočili a naskákali jsme do něj. Došlo k boji muže proti muži. Chtěl jsem se poprat s Mirkem, jenže mě napadl Jakub. Má obrovskou sílu, větší než jsem čekal. Mirek zbyl na bráchu a ten si s ním přes čtyřletý rozdíl kupodivu poradil. Dalo mu to sice práci, ale Mirka položil na lopatky. Mirek se totiž neumí vůbec prát a jenom kolem sebe mlátil rukama. No a Jára s Mílou neměl nejmenší potíže a tak za chvíli přispěchal na pomoc mě. Jakuba ze mě dostal a spolu jsme ho přemohli. Štáb jsme dobyli.

Potom jsme zvyšovali iglů a při tom jsme si povídali. Řekl jsem Járovi, že jsem nečekal, že má Jakub takovou sílu. Jára mi vysvětlil, že Jakubův táta je kovář a Jakub mu občas pomáhá v kovárně a taky pomáhá strejdovi s malým hospodářstvím. No a jak pracuje, tak je silný. Umí prý i podojit krávu a tátovi občas drží koně, když kove. Ostatně Jakubův táta šel za chvíli dole po silnici a tak mi ho Jára ukázal. Odhadoval jsem, že může měřit skoro dva metry. Má urostlou postavu a svalnaté ruce, asi čtyřikrát silnější než mám já nohy u stehen.

Ve čtvrtek jeli dospělí od nás i od Járy a Míly do Hradce nakoupit a nás tu po velkém přemlouvání nechali. Protože nevěděli, jestli se vrátí do oběda, nachystali nám jídlo. Jakub přivedl i svého malého bratrance Davida. David je z Hradce a chodí teprve do druhé třídy. Je Jakubovi dost podobný a nenechá si od nikoho nic líbit.

Šli jsme sáňkovat, pochopitelně nad silnici, protože dospělí jsou v Hradci. Nejprve jsme jezdili od sněhuláků dolů. Za chvíli jsem navrhl, abysme to zkusili až odshora. Všichni byli pro. Sáně se s námi rozjely podstatně rychleji a u sněhuláků už jsme měli rychlost, jakou jsme neměli ještě ani nad silnicí. U silnice jsme byli ani ne za poloviční dobu. Uvědomil jsem si, že budu muset dřív brzdit, ale stejně už bylo pozdě. První jel brácha, který začal brzdit dřív, ale později než já. Vjel na silnici rovnou před nákladní auto. Sáně se mu zastavily až o bariéru sněhu na druhé straně silnice. Náklaďák zastavil těsně nad bráchou. Poznal jsem, že to taky neubrzdím a tak jsem to stočil víc doprava, abych se nerozsekal o náklaďák. Kvůli osobnímu autu, které jelo z druhé strany, jsem ale musel uhnout trochu doleva a tak jsem zajel pod konec náklaďáku. Duchapřítomně jsem se položil, protože jinak bych se praštil hlavou o podvozek. Taky jsem zastavil až o bariéru sněhu na druhé straně silnice. Míla se zastavil o mě a Jára to ubrzdil uprostřed silnice, kde udělal hodiny a převrátil se na zem. Mirek proletěl přes silnici a do bariéry se doslova zapíchl. Jediný Jakub, který jel na saních spolu s Davidem to zabrzdil těsně před silnicí.

Z náklaďáku vyskočil řidič a hned po něm i závozník. Řidiči z osobních aut, které musely kvůli nám zastavit, taky vstoupili. Řidič náklaďáku se starostlivě sklonil k bráchovi a když zjistil, že mu nic není, ohnul si ho přes koleno a párkrát ho rukou praštil přes zadek. Chtěl jsem utéct, ale chytil mě závozník a čekalo mě to samé co bráchu. Začal jsem simulovat a tak mě po druhé ráně pustil. Stejně dopadli i ostatní kluci, mimo Jakuba a Davida, kteří utekli.

Řidiči nás konečně nechali a my koukali co nejdříve zmizet. Způsobili jsme tu docela slušnou zácpu. Mimo náklaďáku tu ještě musely zastavit tři osobní auta. Mirek šel domů a my šli do iglů.Rodiče se vrátili až odpoledne a nic se nedozvěděli.

Druhý den, hned po snídani, jsme vypadli ven. Mirek nepřišel. Hráli jsme si na partyzány. "Němci" dostali místo Mirka Davida. Ten sice bojoval statečně, ale přesto jsme byli zase silnější. Zkusili jsme to prohodit, aby byl Míla proti Davidovi. Teď to bylo pro nás horší. Jakub přepral mě, Jára bráchu a Míla s Davidem by se vydrželi prát třeba hodinu. Přestalo nás to bavit a tak jsme zase pokračovali ve stavbě iglů.

Odpoledne přišel Mirek se svojí maminkou. Šli k nám. S bráchou jsme je potkali, když jsme šli za Járou a Mílou. Mirkova maminka byla rozhořčená, protože Mirek jí napovídal, že nás řidiči surově seřezali. Přitom to nebyla pravda, protože nám dali málo. Od táty bych za to dostal mnohonásobně víc. Mirkova maminka chtěla spolu s našima rodičema podat na řidiče žalobu. Řekl jsem jí, že naši rodiče nejsou doma. Jsem totiž rád, že o tom včerejšku vůbec nevědí a v životě by mě nenapadlo si doma na řidiče stěžovat. Byl jsem rád, že i to takhle prošlo. Řekl jsem teda Mirkově mámě, že jsme sáňkovali na velice nebezpečném místě, kde se sáňkovat nesmí a že jsme ten výprask zasloužili a že zase nebyl tak hrozný, jak Mirek říkal. Mirkovi jsme říkali, že se tu sáňkovat nesmí, ale my tu sáňkujeme, protože to ubrzdíme. Řekl jsem, že jsme Mirkovi nabídli, že jestli chce, že s ním půjdeme k lesu, ale že je to dál. Mirek ale řekl, že to taky ubrzdí a že zůstaneme tady. Nakonec jsem řekl, že já bych si doma rozhodně netroufal na řidiče stěžovat, protože by mi rodiče ještě zaslouženě přidali. Tím jsem zavařil Mirkovi perfektní průšvih, což jsem chtěl, protože Mirek je hroznej frajírek. Až do Silvestra se už Mirek venku neobjevil a od Jakuba jsem se dozvěděl, že ho za to jeho táta doma sfackoval.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je středa
13.11.2019