Na úvodní stránku



8/XXIV

Miloslav Fuček

Kamarádi

Přečteno: 1038


Kapitola osmá, XXIV. část


V pondělí ráno jsme začali balit. Kolem poledne totiž přijede autobus, který přiveze děti na druhý turnus a nás odveze do Prahy. Já jsem měl zabaleno velice brzy a tak jsem se ještě nechal od bráchy vyfotit s medvědem, kterého jsem dostal za první místo. Brácha mě vyfotil mým foťákem,  abych to měl na svém negativu.

Před polednem jsme se najedli. Krátce na to přijel autobus. Z autobusu vystoupilo asi třicet dětí a dva vedoucí. Z nových dětí znám akorát Irenu Benešovou, Evu Klouzkovou, Katku Lapkovou, Jakuba Lapku, Radka Holuba a Milana Kracíka. V druhém turnusu je více holek, než bylo v prvním, je jich tu asi dvanáct.

Z autobusu vystoupil i řidič pan Bartáček. Přivítal se s Pavlem a Péťou a hned se ptal Milana, jestli nezlobili. Milan řekl, že teď ke konci byli už hodní, že ho to až překvapilo. Pan Bartáček byl udiven, ale Pavel s Péťou se skutečně poslední týden překonávali. Pavel sice občas něco menšího provedl, ale stačila mu teď už jenom Jirkova nebo Zdeňkova domluva. Péťa od té doby, co se více skamarádil s bráchou a Michalem, se od Pavlových lumpáren  většinou distancoval.  Pavla to samotného přestalo bavit.

Pan Bartáček vyndal žebřík a vylezl s Pavlem na střechu, kde sundali plachtu. Pavel podával zavazadla dolů a ty zase putovaly ke stožáru. My měli své zavazadla u brány, aby se nepopletly. Když byly jedny zavazadla dole, řekl pan Bartáček, že než naloží naše, tak se nejdříve otočí. Posledně s tím měl dost velké problémy protože před táborem není zas tak moc místa. Z jedné strany je les a z druhé sráz dolů a pod ním hřiště. Péťa řekl, že by autobus mohl trochu zajet do brány tábora a pak by se líp otočil. Roman řekl, že se tam nevejde, že je brána moc nízká a autobus zase moc vysoký. Pavel se na to podíval  a řekl, že když se zatáhne poklop na střeše, tak se tam může až po ohrádku najet. To by mělo k otočení stačit.

Pan Bartáček se na to podíval a dal Pavlovi za pravdu. Řekl mu, ať mu ukazuje. Boris zvedl závoru a autobus pomalu zajižděl do brány. Ukázalo se, že Pavlův odhad byl přesný. Pavel si kus popošel, aby viděl na střechu a ukazoval. Autobus zajel k bráně až po ohrádku. Teď začal couvat a otáčet se. Pavel s Péťou teď hlídali bránu. Pavel ukazoval, kolik může autobus točit, aniž by o ni zavadil. Obdivoval jsem, jak to tak odhadne.

Když byl autobus mimo bránu, šel Pavel ukazovat dozadu, aby autobus nesjel ze svahu nebo nenaboural do stromů, které tu osamoceně rostou. Autobus teď měl více manévrovacího prostoru a tak pan Bartáček poněkud rychleji zacouval. Nedaleko stál Vojín, který chytil do sklenice Radkovu Zuzanu a teď ji hodil pod zadní kola autobusu. Radek s Martinem, kteří stáli vedle se pro ni vrhli. Radka duchapřítomně zachytil Franta, ale Martin se vrhl za Zuzkou. Péťa, který stál na téže straně, okamžitě signalizoval zkříženýma rukama "stůj" a taky to zařval. Stalo se to totiž na pravé straně autobusu a tak tam pan Bartáček neviděl. Neviděl to ani Pavel, který stál na druhé straně a hlídal levou stranu. Ten ale uviděl Péťovo gesto a zopakoval ho po něm. Pan Bartáček to viděl a prudce sešlápl brzdu. Autobus jel asi ještě dvacet až třicet centimetrů smykem po trávě a zastavil zadním kolem těsně u Martina. Zuzka se objevila rozpláclá.

Pan Bartáček vyskočil a ptal se, co se děje. Pavel běžel taky na levou stranu. Radek, když viděl rozpláclou Zuzku, vstoupily mu do očí slzy a vrhl se na Vojína a dal mu pěstí do obličeje. Vojín spadl na zem. Radek popadl klacek, který ležel náhodou kousek vedle a začal jím Vojína mlátit. První se vzpamatoval Milan, který leknutím úplně zbledl. Rozběhl se k Radkovi, aby mu klacek vzal, než Vojína ubije. Než k němu ale doběhl, Radek klacek sám zahodil, vrhl se ke svému baťohu a začal usedavě plakat. Milan už nemusel zasahovat. Sklonil se k Vojínovi. Ten si naštěstí kryl hlavu a svinul se do klubíčka, tak ho Radek klackem nezranil. Brečel. Milan, když viděl, že mu nic není, mu vynadal. Byla to od něj pěkná sviňárna.

Martina se ujala Jana a potom i Martina. Nic mu nebylo, ale taky brečel, asi leknutím, protože mu zadní kolo málem přejelo hlavu. Radka zase utěšovali Franta se Zdeňkem. Radek ale pořád brečel a nebyl k utišení, měl Zuzku hrozně rád. Marek mu dal obrázek Zuzky, který nakreslil. Kreslil ho původně pro sebe, ale teď, když viděl, jak je Radek nešťastný, tak mu ho dal. Radek se potom na chvíli přece jen utišil.

Autobus dokončil otáčecí manévr. Pavel má skutečně fantastický odhad. Od Péti jsem se dozvěděl, že o prázdninách často jezdí s tátou a vždycky mu ukazují, proto mají takový odhad. Pan Bartáček měl skutečně k jejich ukazování plnou důvěru.

Když byl autobus otočený, začaly se dávat na střechu zavazadla. Pavel je rovnal na střeše. Ze začátku mu pomáhal i Péťa. Když byla ohrádka už plnější, slezl Péťa dolů, protože by si tam oba vzájemně překáželi.

Do Prahy s námi jeli Milan, Jana, Franta, Zdeněk a Jarda. Jana s Jardou v Praze už zůstanou. Místo Jany a Jardy zaujmou Pepa a jeden z nových vedoucích. Milan s Frantou a Zdeňkem se vrátí zítra ráno vlakem.

Začali jsme nastupovat do autobusu. Já, brácha a Michal jsme zabrali zase místa vzadu. Vedle sebe jsme podrželi místa Borisovi a Honzovi. Marek s Petrem seděli před námi a před nima Martin s Radkem. Na druhé straně vedle Marka a Petra seděli Roman s Oldou.

Když se Radek konečně uklidnil, zavolal si ho Milan k sobě. Radkovi se moc nechtělo, protože se bál trestu za to, že zmlátil Vojína klackem. Milan mu ale jenom domlouval, že se musí ovládat, že kdyby praštil Vojína přes hlavu, tak ho mohl zranit. Radek se přiznal, že nebyl zase tak rozzuřený, jak vypadal a že si dával pozor, aby Vojína nepraštil přes hlavu. Klacek zahodil, až když viděl, že na něj Milan jde, protože se bál, co se mu za to stane. Radek prohlásil,  že se ale Vojínovi nikdy a za nic na světě neomluví a že ho za to nenávidí. Milan pro něj měl celkem pochopení a řekl mu, že ani nechce, aby se omlouval, to že by měl udělat spíš Vojín.

Konečně jsme se rozjeli. Jeli jsme  opatrně po cestě na silnici a pak už jsme uháněli přes Železnou Rudu do Prahy. My kluci vzadu jsme hráli karty a tak nám cesta rychle utekla. Než jsme se nadáli, byli jsme v Praze a za chvíli jsme stáli před školou, kde na nás čekali rodiče.

Pavel zase sundaval ze střechy zavazadla a Milan s Janou zodpovídali dotazy rodičů. Paní Klokánkové řekl Milan, že Hynek hrozně zlobil, že se vytahuje na mladší a před vedoucíma se chová, jako by neuměl do pěti napočítat. Když řekl, co udělal Hynek před odjezdem, dala Vojínovi paní Klokánková facku a řekla mu, že si to s ním ještě doma vyřídí. Potom se ještě musel Radkovi omluvit. Vojín zase brečel. Martina naopak Milan chválil. Paní Klokánková se divila, že normálně to bývá naopak, že Martin bývá zlobivější.

Milan pochválil i Radka. O tom, jak zmlátil Vojína, jeho rodičům neřekl. Pochválil i mě a bráchu. Hned jsem se pochlubil, že jsem vyhrál táborové bodování. Rozloučil jsem se s ostatníma, táta vzal můj a bráchův kufr, máma vzala můj ranec a šli jsme. Já jsem nesl jenom svého medvěda.

Byl jsem zvědavý, jestli dovolí rodiče Martinovi a Radkovi, aby si nechali na džínách to vyšívání z karnevalu. To jsem se dozvěděl až v září. Oba si to prosadili. Martinovi to sice chtěla máma odpárat, ale on ji uprosil, že ty džíny stejně do školy nenosí a že to má jako památku na Kristýnu. Připomněl, že ho Milan chválil a tak mu to nakonec dovolili. Vojínovi to chování na táboře doma neprošlo. Martin nám vyprávěl, že byl Vojín tentokrát prvně doma od táty zbit. Hrozně prý brečel. Rodiče si o něm už teď nemyslí, že je takový svatoušek, na kterého si hraje.

Radek to měl s obhájením svých výšivek trochu složitější. Když mu nepomohlo přemlouvání, tak prostě prohlásil, že si pavučinu odpárat nenechá. Táta mu vyhrožoval těmi nejhoršími tresty, ale Radek neustoupil. Nakonec tedy ustoupili rodiče a Radka žádným ze slíbených trestů nepotrestali. Povolili mu to ale s podmínkou, že nebude mít žádný průšvih ve škole.

Radek s Martinem si doma podobným způsobem vydupou dost věcí. Někdy to mají ale těžší, protože někdy se je rodiče snaží zlomit různými tresty. Martin si třeba těžce musel vydupat dlouhé vlasy. Než mu je rodiče dovolili, tak celkem dost zkusil, ale neustoupil. Nakonec teda ustoupil pan Klokánek, protože už na Martina vyzkoušel skoro úplně všechno. Martin si i pobrečel, ale trval na svém, že chce nosit vlasy aspoň tak dlouhé, jako jeho kamarádi ze třídy. O něco menší boj sváděl Martin o to, aby mohl nosit ošoupané džíny. To muž pan Klokánek vzdal dřív a Martinovi je dovolil. Martin si pomohl tím, že si domů vodil všechny kamarády, kteří měli ošoupané džíny. Tím rodiče přesvědčil, že se to nosí a že to není nic výstředního. Rozumně ošoupané džíny teď smí nosit i do školy.

Radek to měl všechno snazší, protože nemá bráchu šprta. Má jenom starší sestru, která se ho občas i zastane. S vlasama Radkovi nedělají doma potíže vůbec a džíny mu spravuje sestra.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je středa
22.09.2021