10/IV

V úterý začala škola. Nechtělo se mi vstávat. byl jsem zvědavý, koho budeme mít za třídního. Ve škole byli všichni první den zase nastrojení. Dost kluků mělo džíny, ale většinou úplně nové. Já jsem si vzal dnes taky nové džíny.

Všiml jsem si, že ve třídě máme o dvě lavice více. Z těch lavic, které se vyřazovaly, se totiž vybraly ty nejzachovalejší, které bylo škoda vyhodit a rozdaly se do jednotlivých tříd. K nám daly dvě, aby měla všechna oddělení stejný počet lavic. Prostřední oddělení mělo totiž před tím o lavici víc. Zároveň jsme dostali do třídy dva nové kluky Lubora Kašpárka a Luďka Nováka, kteří si sedli vedle sebe do lavice za Mirka a Honzu. Oba jsou propadlíci, takže jsou o rok starší, než my. Lubor propadl loni a Luděk předloni. Přešli sem z jiné školy, ale nepřistěhovali se. Na škole, kde byli před tím, měli velké problémy s chováním.

Luděk je o něco větší než Mirek. Přestože byl první den školy, měl na sobě ošoupané džíny s třemi záplatami. Vlasy má dlouhé až po ramena, hodně tmavé. Na sobě má tričko a džínovou bundu, která už je spíš bílá, než modrá. Jeho táta vždycky Luďka ze všech velkých průšvihů dostal. Sám vždycky po každém takovém průšvihu Luďka strašně seřeže, ale moc platné to není. Sice chvíli pokoj je, ale pak se Luděk otřepe a zase zlobí. Na té předchozí škole uvažovali o tom, dát Luďka do polepšovny, ale jeho táta byl rezolutně proti a radši zařídil, že luděk teď chodí na naši školu a dojíždí sem. Luďkův táta je velice angžovaný člověk, jeho bratr je inspektorem. Manželství se mu ale nevyvedlo. Luďkova máma je zavřená a Luďkův táta se s ní rozvedl. Má mnoho funkcí a nemůže si dovolit zůstat v manželství s někým, kdo je ve vězení. Na Luďka nemá pro funkce pořádně čas a tak Luděk má už od druhé třídy dvojky z chování a od čtvrté třídy má trojky. Loni prý dokonce vytáhl nas učitelku nůž. Sice nezaútočil, ale přesto ho za to chtěli navrhnout do polepšovny.

Lubor zase nemá tátu. Máma na něj nestačí, ale taky ho už vytáhla z mnoha průšvihů. Taky dělá ve školství a zná se dobře s Luďkovým strýcem. Poslední Luborův průšvih byl s Igorem Kolářem, který přešel letos taky na naši školu a dali ho do céčka. Igor má tátu i mámu, ale jeho táta hodně pije a máma občas taky. To, že se z toho Igor taky dostal, je zásluha Luborovy matky a Luďkova strýce. Usoudili, že v tom Igora nemůžou nechat, když to udělal spolu s Luborem a Lubora z toho dostali.

Lubor přišel do školy v džínách o něco zachovalejších. Taky má na sobě tričko a džínovou bundu. Ta jeho bunda je ale podstatně zachovalejší, než ta Luďkova. Lubor má také dlouhé vlasy, má je o trošku kratší než Luděk. Velký je asi stejně jako Mirek Balcar.

O přestávce jsem viděl i Igora. Šel do školy o něco později a tak je asi jen o půl roku starší než my. Je ještě o něco větší než Luděk. Nosí takové plandavé, světlé manžestzráky a svelkýma zadníma kapsama, které má plné nějakých věcí. Nahoře má kostkovanou košili a vlasy má o něco kratší než já, asi tak dlouhé jako Míša. Učí se prý ze všech tří nejlíp, protože měl na vysvědčení několik trojek. Na rozdíl od Luďka a Lubora ale neměl žádnou čtyřku. Z chování měl Igor taky trojku. Na předešlé škole chodili všichni tři do jedné třídy. Brzy jsem poznal, že to jsou poměrně hnusní frajeři a hlavně srabi. Luděk se začal hned vytahovat na Míšu, který je z naší třídy nejmenší. Míša se ho sice bál, ale nenechal si od něj nic líbit. Luděk si z něj totiž chtěl udělat sluhu. Když si to ale Míša nenechal líbit, tak mu dal facku. Nejdřív mu dal malou facku, ale Míša mu ji vrátil. Tak dal Luděk Míšovi velkou facku, až Míša spadl. Jenže to už se na Luďka vrhl Mirek. Luděk Mirka srazil pěstí do nosu a Mirkovi začala téct krev. Jenže na Luďka se teď vrhli Honza Soukup, Radek Holub, Honza Beneš a Radim Doležal a tak se dal Luděk radši na ústup. Dostal od kluků dvě facky a pak ho nechali. Honza Soukup mu řekl, že jestli nenechá Míšu na pokoji, tak dostane.

Luděk si už na Míšu netroufl a tak to zkusil na Vojínovi. Toho jsem mu nechali na pospas a Luděk s Luborem si z něj udělali otroka. Musel se s nima dělit o svoji svačinu a když měl něco, co jim chutnalo, tak mu vzali svačinu celou. Když na ně jednou žaloval, tak ho zmlátili, až mu tekla krev z nosu. Podruhé si už žalovat netroufl. Kluci Vojína ještě mlátili vždycky, když měl na svačinu něco, co jim vůbec nechutnalo. To se od nich musel nechat fackovat. Když dobrovolně držel, tak dostával menší facky a tak se radši nebránil a držel.

Luďkovi s Luborem ale Vojín brzo nestačil a tak to začali zkoušet na další kluky. Libor se jich bál a tak si ho taky zotročili. Nebyl sice tak poslušný jako Vojín, ale taky poslouchal. Vzepřel se jenom občas, většinou, když ho chtěli mlátit. Lubor je sadista a Libora dost drsným zúůsobem mučil, mlátil ho i pravítkem. Když se Libor vzpouzel, dostal od Lubora facku a pak se už radši nechal mučit.

Jednou chtěli kluci po Liborovi svačinu. Libor jim řekl, že ji zapomněl doma. Lubor ho za to několikrát nakopl a nechal ho. Libor pak snědl svačinu tajně. Kluci ho ale přistihli a zmlátili ho. Libor se tentokrát rozbrečel.

Další den se Libor zase vzpíral, ale nakonec se nechal stejně mučit. Kluci ho teď trochu šetřili. Řekli mu, že včera dostal hodně kvůli té svačině. Petr potom Liborovi řekl, že je hloupej, že si nechá od nich všechno líbit. Kluci se začali vytahovat na Petra. Luděk po něm chtěl půlku jeho gumy, že prý ji má rozpůlit, protože on svoji gumu ztratil. Petr mu řekl, že mu nic nedá, ať si gumu koupí. Luděk mu začal vyhrožovat, že ho zmlátí. Petr mu na to řekl, že se umí akorát vytahovat na slabší a dostal od Luďka facku. Petr mu ji vrátil, ale dostal od Luďka pěstí do nosu, až si sedl na zem. Mirek s Honzou se Petra zastali. Mirek si tentokrát už nenechal dát pěstí do nosu jako minule, když se zastával Míši, ale uhnul. Bojovně se začali tvářit všichni kluci z naší ntřídy mimo Vojína a Libora, které si zotročil a mimo Petra, který seděl na zemi a tekla mu z nosu krev. Luděk se dal na ústup. Lubor, který už vstal, aby šel Luďkovi na pomoc, si zase radši sedl. Tentokrát jim to prošlo, protože Mirek ani Honza Soukup už neměli chuť se s nima prát, kdyý už to nebylo vyloženě nutné.

Lubor to zkusil ještě na Radka Holuba, ale ten mu s klidem řekl, ať odprejskne, nebo že mu dáme přes hubu. Mluvil za všechny kluky ve třídě a ti se taky hned postavili do bojového postoje a tak Luděk Radka nechal a odešel. Petr má už od Luďka a Luborem taky pokoj. Každého, kdo se jim postavlil, jsme se zastali. Libor s Vojínem se jich ale bojí a tak jim slouží dál.

Ve čtvrtek si Luděk všiml mě. Jsem jeden z nejmenších kluků ve třídě a tak mě nemohl vynechat. Hrozně jsem se bál, ale věděl jsem, že se nesmím nechat, jinak dopadnu jako Vojín a Libor. Libor byl zrovna nemocný a tak Luděk neměl koho mučit. Přišel za mnou, abych vstal, že mi nařeže na zadek pravítkem. Překonal jsem strach a řekl jsem mu, že se od něj mlátit nenechám. Chtěl mi dát facku, ale uhnul jsem, protože jsem to čekal. Dostal jsem se ale při tom hlavou kousek nad lavici a Luděk mi ji k ní přibouchl obličejem. Zajiskřilo mi před očima a začala mi téct z nosu krev. Luděk mě ještě párkrát přetáhl pravítkem, což pořádně bolelo. Chtělo se mi brečet, ale ovládl jsem se. Luděk mě už nechal a já se šel umýt k umyvadlu. Kluci se mě nezastali, jak jsem předpokládal. Za to ale stejně může ten blbeček Honza Beneš. Má vztek, že jsem chtěl po jeho bráchovi ten úrok a navedl proti mně i Radima a hlavně Mirka a Honzu Soukupa.

Když jsem se vracel od umyvydla do lavice, tak jsem se podíval na kluky dost vyčítavě. Honza Beneš z toho měl radost, Radim se díval hrozně tvrdě. Mirek s Honzou se mému pohledu radši vyhli. Asi je to mrzí. Ostatní si bez nich netroufnou, protože tihle čtyři kluci jsou z naší třídy nejsilnější.

Další přestávku přišel ke mně Luděk zase. Rychle jsem přemýšlel, jestli se mám bránit. Jestli mě v tom kluci zase nechají, tak mě Luděk strašně moc zmlátí a třeba mi i rozbije hlavu a vyrazí zuby. Však je to potom bude mrzet, že mě v tom nechali. Pocítil jsem lítost, že mě nepomohli a zároveň vztek. Zase jsem řekl Luďkovi, že se on něj mlátit nenechám a sloužit mu taky nebudu. Chtěl mi dát facku, ale uhnul jsem. Dal jsme vší silou Luďkovi pěstí do břicha. Začal se svíjet. Překvapilo ho to, čekl, že se budu spíš bránit pasivně. Začal se svíjet bolestí. Praštil jsem ho oběma rukama ze zadu do krku a pak jsem s ním praštil o lavici. Dopadl při tom obličejem na desku lavice a skutálel se z ní na zem, kde se praštil hlavou o zem, až to zadunělo. Z nosu mu tekla krev. Ještě jsem ho dvakrát kopl do zad. Pak jsem se ale začal bát. Za prvé jsem měl obavy, jestli jsem mu nerozbil hlavu a nebo nějak jinak neublížil a za druhé, že až se z toho vzpamatuje, že mě zmlátí.

Luďkovi nic nebylo. Za chvíli vstal a šel se umýt. Hrozně jsem se bál, aby mě nezmlátil. Mirek řekl uznale: „Dobrý Pavle.“ Teď jsem věděl, že by mě už kluci zmlátit nenechali a tak jsem se už tolik nebál. Hlavně nesmím dát Luďkovi znát, že z něho mám strach.

Luděk si na mě už vůbec netroufl. Vypadá to, že se mě dokonce bojí. První rvačku jsem s ním sice prohrál, ale v druhé jsem mu to vrátil i s úroky. Historka, jak jsem ho zmlátil, se rychle šířila a o mě si začali vyprávět i sedmáci a někteří osmáci. Z Luďka totiž má respekt i většina sedmáků a někteří slabší osmáci. Získal jsem tak popularitu a odpustil jsem klukům, že se mě poprvé nezastali. Pomohl jsem si sám a získal jsem si respekt.

Luďkovi a Luborovi už v naší třídě zůstali jenom Libor a Vojín. Mě bylo ale Libora líto a tak jednou, když jsem byl blízko u něho a Luděk ho chtěl zase mučit, jsem si stoupl vedle Libora a řekl jsem za něj: „Ne!“. Sice jsem se při tom trochu bál, ale věděl jsem, že kdyby k něčemu došlo, tak by mě v tom kluci nenechali. Mirek stál navíc ani ne dva metry ode mě.

Luděk si na mě netroufl a odešel. Já jsem mu ještě řekl? „ Necháš všechny v naší tříděna pokoji. Rozumíš? Všechny!“. Měl jsem tím na mysli i Vojína. Nemám ho sice nijak rád, zvlášť po tom, co dělal na táboře, ale jsme přece kolektiv a nenecháme se od nějakého blbého propadlíka šikanovat. Připadlo mě, že jsme se obou měli zastat už dřív. Celá třída se ke mě přidala a dala mi za pravdu. Já jsem řekl Vojínovi, aby už Luborovi nebo Luďkovi nesloužil, nedával jim svoje svačiny a nenechal se od nich mučit. Vojín mi byl vděčný za to, že jsem se ho zastal a začal mi to dávat najevo. Tak jsem mu řekl, že doufám, že se už nebude vytahovat na slabší, jako se třeba vytahoval na táboře na Radka. Vojín mi slíbil, že se už na slabší vytahovat nebude. Ostatně poznal teď na vlastní kůži, jaké to je.

Vojín mě ještě za pár ní poprosil, jeslti bych mu nepřestal říkat Vojín. Až teď jsem si pořádně všiml, že má trochu delší vlasy, než měl dřív a ta přezdívka na něj už ani nesedí. Má teď vlasy trochu přes uši a vzadu už nemá vyholený krk. Měl jsem dobrou náladu a tak jsem mu řekl, že já osobně mu začnu říkat Hynku. Hned mu tak začal říkat i Míša a během týdne i většina kluků mimo Lubora a Luďka.

Luděk přestal říkat Hynkovi Vojíne, až když jsem mu řekl, že pro něj není Hynek žádný Vojín. „Stejně ani nevíš, jak ta přezdívka vznikla“. Ostatní kluci z naší třídy se za to postavili taky a řekli jsme Hynkovi a Luborovi, že jestli tak Hynkovi nepřestanou říkat, tak od nás od všech kluků z naší třídy dostanou. Kluci teda přestali. Já jsem teď udělal na začátku školního roku během čtrnácti dnů tolik dobrých skutků, jako jsem jich snad neudělal za celý život. Ve třídě mě teď mají všichni, mimo těch dvou propadlíků, rádi. I Honza Beneš má teď přede mnou respekt a začal se se mnou zase normálně bavit.

Luděk s Luborem začali hledat oběti v béčku a céčku. Luděk to zkoušel na Radkovi Šimkovi, který se ale nedal. Luděk mu dal facku, Radek mu ji vráti a poprali se. Radek prohrál, Luděk ho zmlátil. Příští přestávku ale dal Radkův brácha Michal Luďkovi přes hubu. Od té doby má od nich pokoj nejenom Radek, ale i Dan, René a Ondra. Pokoj má i sedmák Milan Kracík, který se s Luďkem popral. Milan Luďka sice nepřepral, ale po rvačce toho měli oba dost.

Na hodně malé kluky Luděk s Luborem moc nefrajeřili, ale občas to na některé taky zkusili. Většinou si otročili ty, kteří se nebránili a poslouchali je. Luděk to zkusil i na Radka Matějku. Ten se pochopitelně nedal a dostal od Luďka facku. Té uhnul, ale na opakovanou facku už nedošlo, protože jsem se mezitím Radka zastal. Protože se mě Luděk bojí, tak Radka nechal a Radek je mi za to vděčný.

V céčku frajeří Igor. Hned se mu ale postavil Ivan. Igor sice Ivana přepral, ale sám toho měl taky dost, tak toho nechal. Nejvíc to odnáší páťáci. Pokoj ale má brácha a jeho nejlepší kamarádi. Na ty to Luděk radši ani nezkoušel.

Igor nosí na manžestrácích, která mají dost velká poutka, pravý vojenský kožený pásek. V céčku to ještě zkusil na nejmenšího Pepíka. Odepnul si pásek a Pepíka, který byl v předklonu u lavice, s ním pořádně praštil přes zadek, až Pepík bolestí nadskočil. Igor se rozmáchl na druhou ránu, ale to mu už sebral řemen Ivan. Dal mu na výběr, jestli chce pořádně profackovat nebo se radši dobrovolně sám přehne přes lavici. Igor si vybral radši to druhé. Kluci z céčka se kolem seskupili a řemen koloval z jedné ruky do druhé a Igor dostal docela slučný výprask řemenem na zadek, po kterém měl trochu slzy v očích. Ale jinak se choval statečně. Ivan mu po výprasku řemen vrátil a řekl mu, že tohle ho teď čeká pokaždé, pokud bude někomu z jejich třídy ubližovat a že se to vztahuje i na sourozence a kamarády. Všichni z céčka teď měli pokoj nejenom od Igora, ale i od Luďka a Lubora.

Kluci udělali ještě jeden pokus v béčku, kam se vypravili na šikanu všichni tři. Velcí kluci z béčka je ale obstoupili a dostali na vybranou, jestli chtějí dostat přes hubu a nebo řemenem na zadek. Protože tu byli i dva osmáci, bráchové kluků, tak kluci radši nekladli odpor a vybrali si výprask. Igor doprovolně půjčil vlastní řemen a všichni tři se potom dobrovolně přehnuli přes lavice a ostatní kluci se na nich vystřídali a nešetřili je. Igor byl nestatečnější, ale také měl po výprasku v očích slzy. Luděk s Lubošem buleli jak malí kluci. Pokoj jsme ale měli už teď všichni šesťáci.

Před tímještě v pátek v šatně frajeřil Lubor před Michalou na Emila Slaninu. Emil je na vozíčku, protože nemůže chodit a tak se nemohl bránit. Ta operace, na které byl po prázdninách, se moc nepovedla a tak půjde v listopadu na novou. Lubor mu nejdříve málem převrátil vozíček. Pak mu sebral tašku a začal se mu v ní hrabat. Sebral mu z ní balíček žvejkaček, nůž a ještě památník. Nad ním se s Michalou hrozně moc bavili. Když mu začal Emil říkat, aby mu to vrátil, tak mu dal Lubor ještě facku až Emil vypadl z vozíčku na zem.

Kdyby Emil mohl chodit, tak by si to určitě nenechal líbit. Takhle se ale nemohl bránit. Umí se sice dobře prát, ale teď nemůže. Před tím úrazem přepral i některé o rok starší kluky. Možná by Lubora i přepral, protože uměl trochu i džudo. Teď byl ale úplně bezmocný. Pocítil jsem nutnost mu pomoct. Kluci mají přede mnou respekt a tak se Lubor nebude určitě chtít se mnou prát, aby nedopadl stejně jako Luděk. Moc jistý jsme si tím ale nebyl a tak jsem se přece jenom trochu bál. S Luborem jsem se ještě nepral. Připadá mi ale, že od té rvačky s Luďkem se bojím nějak míň. Nějak si víc věřím. Přesvědčil jsem se, že i malý kluk může přeprat velkého. Teď jsem se přece jenom nakazil tím pocitem Martina Bartáčka a měl jsem potřebu odčinit to, jak jsem s Martinem vyndali tu dopravní značku. Vešel jsem teda do šatny a řekl jsem Luborovi, aby Emilovi ty věci vrátil.

Lubor se začal smát a řekl, že se mu nechce mu to vrátit. Frajeřil před Michalou. Já jsem teď ale nemohl ustoupit, protože by si myslel, že se ho bojím a začal by se na mě vytahovat. Kdybych si to nechal líbit, tak by se na mě pak mohl začít vytahovat i Igor a znova Luděk. Zkusil jsem to radši ještě smířlivě a řekl jsem mu, že Emil je na vozíku a nemůže se sám bránit a že je to srabácké. On se ale naštval a zeptal se mě: „Tak podle tebe jsem teda srab?“

„Když mu to nevrátíš, tak jo“, řekl jsem. Nebyl to přímý útok a Luborovi se taky zatím do rvačky moc nechtělo a tak začal provokovat. Nechtěl začít první a byl asi přesvědčený, že já si netroufnu ho napadnout. Řekl mi, abych se nepletl do toho, do čeho mi nic není a že když se baví dospělí, tak mám šoupat nohama. Já jsem mu na to řekl, že tady žádné dospělé nevidím, akorát jednoho usmrkaného kluka, kterému teče mléko po bradě a jednu malou holčičku. Hned jsem si uvědomil, že jsem to asi říkat neměl, protože Lubor se na mě teď vrhne. To se taky stalo. Snažil jsem se uhnout facce. Luborova ruka mě trochu zasáhla, ale ne naplno. Byla to ale stejně hrozná rána. Naštěstí jsem se hned vzpamatoval a uhnul jsem před ránou pěstí, kterou mi chtěl Lubor dát do nosu. Proběhl jsem za Lubora a nakopl jsem ho. Otočil se a byl ve střehu. Určitě čekal, že mu udělám jako Luďkovi výpad na břicho. Tu rvačku sice neviděl, ale určitě o ní slyšel. Radši jsem to nerisknul, protože by se mi to nepovedlo, tak bych byl ztracený a Lubor by mě hrozně zmlátil. Kopl jsem ho teda do holeně. Protože jsem měl na nohou polobotky, tak ho to pořádně bolelo. Chytl se za nohu a to byl okamžil pro mě. Dal jsem Luborovi pěstí do břicha. Pak už probíhalo všechno stejně jako s Luďkem. Násladovala rána za krk a pak jsem praštil s Luborem o lavičku. Hlava mu dopadla na kamennou podlahu. Obličejem dopadl před tím na lavičku a z nosu mu tekla krev.

Chvíli na to se nade mnou objevila učitelka Mourková. Michala zatím utekla. Lubor ležel na zemi. Za chvíli vstal a učitelka se dívala, jestli mu nic není. Všimla si, že krvácí na hlavě a řekla mi, že jsem mu rozbil hlavu. Přišli kluci z céčka a byli zvědaví, co se stalo. Učitelka jim řekla, ať pomůžou Emilovi a mě a Lubora odvedla do sborovny. Tam seděla naše třídní, Pavlíček, Roubalová, Kocourková, Brázda, Knotková a přišla tam i ředitelka. Všechny zajímalo, co se stalo. Roubalová hned řekla, že odveze Lubora do nemocnice, že tu má auto a odešli. Naše třídní řekla. „Tak nám přibyl na škole čtvrtý grázl.“

Ředitelka se mě zeptala, proč jsem to Luborovi udělal. Začal jsem jí vysvětlovat, jak to bylo, že jsem chtěl pomoct Emilovi, že se na něj Lubor frajeřil, bral mu věci a šikanoval ho. Ředitelka mi řekla, že kvůli tomu se nemusím rvát jako zvíře, že jsem mohl Lubora taky zabít. Řekla mi, že mi dá dvojku z chování a že si promluví s rodičema. Musel jsem přinést žákovskou knížku a napsala mi tam, aby za ní rodiče v úterý přišli.

Když jsem odešel, tak mi bylo do breku. Hlavně mě mrzelo, že o mě třídní řekla, že jsem čtvrtý grázl. Taky mě mrzí to, že zrovna teď mám dostat dvojku z chování, když jsem vůbec nic neprovedl. Vlastně jsem pomáhal Emilovi. Vždyť jsem před Luborem a Luďkem uchránil nejmíň dvacet kluků, které šikanovali.

Cestou domů mě dohnal Míša. Všechno jsem mu řekl a on prohlásil, že je to hrozná nespravedlnost. Řekl, že to řekne v pondělí u nás ve třídě a že to kluci tak nenechají. Moc tomu ale nevěřím, že něco zmůžou. V sobotu měli táta i máma dobrou náladu, tak jsem jim ukázal tu žákovskou. Táta se mě zeptal, co jsem zase provedl. Tak jsem mu to všechno řekl, jak po té první rvačce s Luďkem měli přede mnou kluci respekt a jak jsem se potom zastal Libora a Hynka. Táta byl ze začátku naštvaný, to když jsem mu řekl, že jsem rozbil Luborovi hlavu. Začal jsem to vyprávění celkem dobře tím, že jsem zachránil Emila. To se tátovi líbilo, ale ten konec už ne. Tak jsem honem pokračoval tou první rvačkou. Hlavně jsem zdůraznil, že jsem se poprat musel, protože jinak by se na mě kluci pořád vytahovali a zotročili by si mě. To táta pochopil a souhlasil se mnou. Máma ale prohlásila, že jsem se nemusel prát a kdyby mě kluci otravovali, tak že jsem to na ně mohl říct. Řekl jsem jí, že bych dopadl jako Hynek. Ten žaloval jen jednou. Táta to uzavřel tím, že rozhodne podle toho, co se dozví ve škole, že se mu nezdá, že kdybych byl tak nevinný, jak říkám, že by si je zvali do školy.

V neděli obešel Míša některé kluky a sepsali protestní petici proti tomu, abych dostal dvojku z chování. Napsali tam že se naopak zastávám před Luborem, Luďkem a Igorem slabších a že když mě při tom chytnou učitelé, je nespravedlivé, abych za to dostal dvojku z chování. V pondělí to ještě podepsaly zbylé děti. Podepsali to všichni páťáci, všichni šesťáci mimo těch tří a Michaly, všichni sedmáci a asi devět osmáků, polovina čtvrťáků a skoro všichni třeťáci (o to se postarali Radek Matějka s Martinem Klokánkem) a pár druháků a i někteří prvňáci. S peticí potom šla do sborovny Katka, která je předsedkyní naší třídy, s Míšou.

Ředitelka je v klidu vyslechal. Uvedla to Katka a potom pokračoval Míša. Ředitelku překvapilo, kolik dětí to podepsalo. Projednala to s ostatníma učitelema. Naše třídní prý prohlásila, že to podepsali určitě ti největší grázlové a petici si od ředitelky půjčila. Míša ji upozornil, že to podepsal i Hynek a všechny holky z naší třídy. Tomu se třídní divila. Míša se zmínil i o té první rvačce s Luďkem a snažil se jim vysvětlit, že to bylo nutné. Řekl úplně všechno, už jak to začalo s ním, pak s Hynkem, Liborem, Petrem, Radkem Holubem a se mnou. Učitelky se moc přátelsky nedívaly. Trochu mi u naší třídní pomohlo to, že Míša řekl, jak jsem se zastal Libora a hlavně Hynka, které všichni nechali klukům na pospas. Jediní, kdo se tvářili chápavě, byli Pavlíček a Brázda. Pavlíček řekl, že by bylo dobré, kdyby se to všechno znova důkladně prošetřilo. Ředitelka s tím souhlasila. Naše třídní teda došla pro mě a Lubora. V té době jsem už věděl, že má tu hlavu rozbitou jen trochu, protože mu ji ani nesešívali. Mirek dokonce tvrdil, že ji má jenom podřenou. Lubor měl hlavu v tom místě přelepenou.

Ředitelka mi řekla, abych se k tomu znovu vyjádřil. Začal jsem se hájit, že jsem Luborovi hlavu rozbít nechtěl, ale že jsem v tom nemohl Emila nechat. Zkoušel jsem to po dobrém, ale nešlo to. Nakonec napadl Lubor mě. Knotková mi na to řekla: „Podívej se Pavle, já sice dovedu pochopit, že se jako kluk rveš. Tím to teda nechci omlouvat. To ale neznamená, že musíš toho, s kým se pereš, zmlátit jako zvíře a málem ho zabít.“

Začal jsem vysvětlovat, že bych jinak neměl proti Luborovi šanci. Lubor byl teď vedle a tak mě neslyšel. Proto jsem řekl, že bych ho jinak nepřepral, že mojí jedinou šancí bylo dát první ránu, tím ho překvapit a zmlátit ho, než se vzpamatuje. „Kdyby mi ta první rána nevyšla, tak by takhle zmlátil on mě“, vysvětloval jsem. Ostatně on začal stejně, akorát mě se povedlo té jeho ráně uhnout. Nevěřila tomu a a obrátila se na Pavlíčka, ať se k tomu vyjádří on, jako chlap. On byl taky kluk, tak tomu bude spíš rozumět.

Pavlíček mě trochu podpořil, že při mojí malé postavě a Lubošově velké postavě, bych ho jinak asi nepřepral. Zvlášť, když on se pral také na první ránu. Řekl mi taky, že mi věří, že jsem se bál. Zná se s Milanem Kořínkem a prý si o mě povídali, že jsem na táboře při nočních bojovkách odvahou moc neoplýval. Řekl, že to, že jsem si Luďka a Lubora vůbec troufl uhodit, je proti táboru pokrok. Víc to o tom táboru naštěstí nerozváděl. Uzavřel to tím, že on si myslí, že ta dvojka z chování je moc přísná. On by s přihlédnutím k tomu, že jsem dosud nikdy sníženou známku z chování neměl, byl pro to, abych nedostal ani důtku. Knotková s Brázdou to hned podpořili. Knotková si mě ještě pamatuje z té aféry s albem a od té doby nade mnou ještě stále drží ochrannou ruku. Proto chtěla být objektivní a chtěla, aby se k tomu vyjádřil Pavlíček. Naše třídní se k tomu taky připojila. Šplhnul jsem si u ní i tím, že jsem se zastal Hynka. Nejdříve se ho ale šla zeptat a Hynek jí taky řekl, že je to vůči mě nespravedlivé, že jsem to udělal ve snaze pomáhat slabším a že by mě měli spíš pochválit než potrestat. Taky řekl naší třídní, že jsem mu jako první přestal říkat Vojíne a tím jsem k tomu přiměl i ostatní. Na třídní to zapůsobilo, zvlášť když se přidaly i holky a řekla potom ve sborovně, že ona by to posuzovala jako byčejný malý přestupek a že když pochopím, že se takhle prát nemůžu, že už podle ní není ani trest třeba. Pochopitelně jsme hned řekl, že to chápu. Ředitelka řekla, že s tím souhlasí, ale že jestli se ještě jednou ve škole s někým poperu jako zvíře, že mi to už takhle neprojde a že dostanu přinejmenším třídní důtku. Ředitelka měla pochopitelně na mysli větší rvačky, protože ví, že já se jinak peru poměrně často. To jsou ale rvačky, za které Pavlíček nepíše ani poznámky.

Třídní potom mluvila ještě s Luborem, který všechno popřel a lhal, že jsem to začal já. Emil ale potvrdil to, co jsem říkal já. Lubor zůstal sám, protože Michalu si jako svědkyni nevzal. Ta mu řekla, ať ji do tohodle netahá, že by pak nevydržela s klukama ani s holkama u nich ve třídě. To jsem se dozvěděl od Tomáše Slepičky z céčka.

Pavlíček ještě připomněl, že jsou zítra pozvaní moji rodiče. Ředitelka mi řekla, že nemusí chodit a připsala mi to do žákovské knížky. Hned jsem to doma ukázal a triumfoval jsem, že jsem měl pravdu, že jsem nevinný. Tátu zajímalo, jak je to s tou rozbitou hlavou a já mu řekl, že to nebylo zas tak zlé, protože to Luborovi ani nesešívali.

Ještě jsem tátovi řrkl, že mi ředitelka řekla, že jestli se do konce školního roku více poperu, že dostanu třídní důtku. Táta na to řekl, že s tím teda už počítá, protože je teprve jednadvacátého září. Netvářil se při tom ani moc naštvaně, takže jestli ji dostanu, by mi to mohlo celkem projít.

Jednou jsem už důtku měl ve čtvrté třídě. To jsem za ni tenkrát dostal. Teď by mi to ale mohlo projít, protože táta ví, že teď to bude za dvě rvačky a za ty mě táta normálně nebije. Tátovi by akorát vadilo, kdybych se pral se slabšíma a vytahoval se na ně. Já se ale na mladší nevytahuju, protože jsem dost malej a tak moc dobře vím, jaké to je, když se větší vytahuje na menší a proto to sám nedělám. Navíc v tomhle případě je to přesně obráceně a slabších jsem se zastával.

To že propadlíci dostali za další šikanu v béčku Igorovým řemenem na zadek, byl i důsledek téhle aféry. Je to bezpečnější a nehrozí při tom rozbití hlavy. Učitelé to ani nezaznamenali. A kluky čekal podobný výprask i u páťáků, když zkoušeli frajeřit ještě tam. Tam to z jejich strany tak dobrovolné nebylo, ale kluci Igorovi pásek s manžestráků sundli sami a kluky si v předklonu přidrželi taky sami. Bylo jich hodně a bylo to za pomoci starších kluků a propadlíci po téhle výchovné lekci dali na delší čas pokoj.

Úplně poslední lekci dostal Igor ode mě. Mělo to docela nečekaný průběh. Igor se frajeřil ve 4.A. Já tam náhodou přišel a když jsme viděl prosebné pohledky kluků, musel jsem něco říct. Řekl jsem tedy Igorovi: „Nech je nas pokoji, nebo dostaneš znova vlastním řemenem na zadek.“

Igor se na mě podíval. „To jako si myslíš, že si nechám dát výprask od tebe samotného?“, zeptal se napůl výsměšně napůl překvapeně.

Mě ta otázka taky překvapilo. Tohle můj úmysl nebyl. Spíš jsem počítal, že Igor nechá kluky na pokoji a odejde. Ale tohle byla najednou jiná situace.

„To nechám na tobě, jestli chceš dostat jenom od mě a nebo od více větších kluků. Od nich tě to asi bude bolet víc“, řekl jsem mu.

K mému překvapení Igor sundal pásek a podal mi ho se slovy: „Ale bude to jenom od tebe, bez nich“. Igor vystrčil dobrovolně zadek a já mu přes něj dal před čtvrťákama pětadvacet na zadek. Docela jsem si to užíval, ale ne že bych mu dával nějaké extra velké rány. Užíval jsem si ten pocit, že mi sám podal svůj řemen a sám vystrčil zadek, abych mu na něj já mladší a menší kluk nařezal. A ještě před celou třídou čtvťáků.

Po výprasku jsem Igorovi pásek vrátil a řekl jsem mu:“ Doporučuju ti toho už nechat, protože i já umím dát větší výprask než jsem ti dal teď.“

Igor něco zabrumlal, znělo to jako sorry, trochu se styděl a odešel. Ale jinak byl v pohodě. Při předchozích výprascích od víc kluků se sice choval vždycky co nejstatečněji, ale měl po výprasku v očích slzy.

Oba jsme byli tímhle průběhem překvapení. Mě bylo jasné, že Igor se mi mstít nebude, že spíš ocenil, že to proběhlo takhle a nespletl jsem se. Choval se ke mě nimimálně korektně a myslím, že by s ním šlo i být kamarádem. Rozhodně mi připadá o hodně lepší než Luděk a Lubor. Ty si nedovedu představit, že by na něco podobného přistopupili.