11/II

Ve čtvrtek tu byli jiní velcí kluci a byli stejní dopoledne i odpoledne. Ze začátku byli takoví nepříjemní, ale brzo jsme pochopili proč. Luděk s Luborem zase házeli a tentokrát drze házeli po nich a utíkali. Ostatní kluci radši neházeli vůbec, aby to neodnesli za ně.

My jsem neházeli vůbec, což bylo, pro kluky příjemné překvapení. Pak sice zase trochu házel Igor a zase jednoho z nich zasáhl, ale neutekl. Když k němu kluk přišel, tak se omluvil, podal mu svůj pásek a dobrovoně vystrčil zadek. Dostat na něj, ale docela málo, protože toho kluka překvapil. Potom už byl Igor zase hodný.

Tihle kluci tu budou s námi i zítra a v noci budou přespávat na ještě jednom pokoji, který je na ubytovně, na které jsme my. My si s nima v autobuse celkem povídali. Jich je tu víc, ale oni jsou vybraní na vynášení košíků nám. Další dvě party sbírají stejně jako my, akorát si košíky vynášejí sami.

Večer přišlo pár velkých kluků k nám na pokoj a pokoušeli se o šikanu. Nám bylo jsané, že silou s nima nic nezmůžeme, protože jsou o šest roků starší než my a to je moc. Pro nás jsou to vpodstatě už dospěláci. Míša jim to na rovinu řekl. Stoupl si kurážně proti tomu nejvěšímu, kterému sahal malilinko nad pás.

Kluci se nad tím na chvíli zamysleli. Asi čekali, že budeme starší, tak 15 nebo 16 let. Nebyli to ti, co nám vynášeli košíky, ale ti co sbírali někde jinde stejně jako my.

„Tak vyberte někoho, kdo je z vás největší“, navrhl jeden z nich.

„To jako obětovat jednoho z nás, aby ho čekala šikana?“, zeptal se Míša.

„No třeba někoho, kdo se na vás nejmenší vytahuje“, vymýšlel ten kluk.

Pár kluků se podívalo na Igora, který tu byl na návštěvě z vedlejšího pokoje. Ale to jsme hned zavrhli. Je z nás sice největší a sám nás kdysi šikanoval, ale už je v pohodě.

„Nám je dvanáct a jsme ještě děti, podporoval jsem Míšu. „Vy už jste pro nás prakticky dospělí, takže nás určitě nebudete šikanovat že? Že jste to mysleli jako vtip nebo jako noční bojovku, abychom se báli.“

Na Igorovi bylo vidět, že je vděčný za to, že jsme ho klukům na šikanu nevydali. Ale vyhráno ještě pořád nebylo. Klukům jsem sice polichotil, že jsou dospělí a většina z nich se už měla k odchodu, ale dva se po Igorovi pořád koukali.

Přišel sem kluk, který nám dneska vynášel košíky. S ním jsme si povídali a víme, že se jmenuje Karel. Pochopil, co tu kluci chtěli a řekl jim, že to není dobrý nápad, že jsme o hodně mladší a že by z toho mohl být mega průšvih. Těm dvěma natěšeným, co se neměli k odchodu ale řekl, že by pro ně měl něco jiného, hodně podobného. Potom poprosil Igora, jestli by mu nepůjčil tak na hodinku ten řemen. Igorovi se moc nechtělo, ale Karel mu řekl, že mu za to zaručí pro dnešek absolutní bezpečnost a že mu ručí za to, že mu pásek osobně vpořádku vrátí. Igor mu teda pásek půjčil.

Mě napadlo, na co ho kluci asi chtějí a odhadl jsem to správně. Luďka s Luborem čekal trest, za to házení bramborama po velcích klucích. Na poli utíkali, tady ale neměli kam utéct. Naši učitelé si odskočili do restaurace, Karel jim slíbil, že na nás dá zatím pozor. Luďka s Luborem si kluci přivedli do klubovny, kde jim dali řemenem pořádný výprask. Jeden z těch kluků chtěl dát na zadek i Igorovi, že je taky velký, ale Karel mu to zakázal. „Igor nikomu z nás nic neudělal, tak ho nebude nikdo mlátit. Ti dva dostali proto, že si to zasloužili.“

Karel vrátil Igorovi řemen, samozřejmě tak, aby to neviděli Luděk s Luborem, protože mu bylo jasné, že by nebyl rád, kdyby kluci věděli, že půjčil svůj řemen na jejich výprask. Karel pak ještě hlídal, aby nikdo z velkých kluků Igorovi nic neudělal. Pak se vrátili naši učitelé a my měli večerku a pak už byl klid.

V pátek jsme šli všichni sbírat dopoledne, ale každá parta jinam. Jeli jsme všichni autobusem. Nás vysadili zase na tom poli co jsme začínali a druhou partu vezli někam dál. V půl jedné nás odvezli na oběd.

Pátek proběhl v klidu. Luděk a Lubor byli po včerejším výprasku hodní a poctivě sbírali. Igor byl taky v pohodě, takže on dnes nedostal na zadek.

Potom jsem si rychle sbalili věci a jeli jsem zpátky do Prahy. Pavlíček nám řekl, že peníze dostaneme příští týden v třídnické hodině. Řekl nám, že jsme byli chváleni a že jsme dostali prémie.

Třídnickou hodinu máme už v pondělí a tak jsem dostali peníze jako první. Pavlíček to přes víkend rozpočítal podle nasbíraných košíků. Já s Míšou jsem každý dostali dvě stě padesát korun. Uložil jsem si je na spořitelní knížku. Druzí nejpilnější byli Radek Šimek s Danem Urbánkem a Libor s Petrem, ti si vydělali jen o dvacet korun míň. Dozvěděl jsem se taky, kolik si vydělaly holky. Osmačky braly nejvíce dvě stě šedeát a holky od nás kolem sto třiceti až sto šedesáti. Nejlepší osmáci a deváťáci si vydělalli kolem tří set korun.