Na úvodní stránku



14/I

Miloslav Fuček

Kamarádi

Přečteno: 1133


Kapitola čtrnáctá, I. část


Začal prosinec a rychle se přibližovaly Vánoce. Honem jsem sháněl dárky. Tátovi jsem koupil knížku Válka s mloky od Karla Čapka a mámě dlouhohrající desku s Karlem Gottem, Pavle desku s Helenou Vondráčkovou, tetě Marcele voňavky, strýcovi Pavlovi povídkovou knížku od Jaroslava Haška, dědovi nové pantofle a babičce knížku od Setona. Bráchovi jsem koupil knížku o autech. Rodiče nám zase na dárky přispěli. Prostě nám v prosinci dali o dvě stovky větší kapesné.

22. prosince v pátek jsme šli naposledy do školy. Pak byly vánoční prázdniny. Hned v pátek jsme odjížděli k babičce do Jeníkovic. Máma už měla celý den volno a táta učil jenom do jedenácti hodin, takže jsme vyjeli ještě před jednou hodinou, protože já i brácha máme v pátek školu do půl dvanácté. Zabalíno jsme měli už od včerejška. Strýc Pavel, teta Marcela a Pavla pojedou až později, protože přijdou z práce až po třetí hodině.

S bráchou jsme se zaes hned za Prahou dívali zadním okénkem. Zase nás tio nutkalo se posmívat těm, co jsme předjeli. Brácha to nakonec nevydržel a na jednoho řidiče se ušklíbl. Táta to ale viděšl a napomenul ho. Já už se chtěl ušklíbnout taky, ale ještě že jsem to neudělal. Táta řekl, že hned jak to půjde tak zastaví a dostaneme výprask, když si od loňska nepamatujeme, že to nemáme dělat. Začal jsem se hájit, že já jsem se neušklíbal.

„Myslíš, že jsem tě neviděl?“, zkoušel mě táta. Já si ale byl jistěj, protože jsem se skutečně neušklíbal ani nedělal žádné grimasy. Řekl jsem tátovi, že mě vidět nemohl. Řekl mi, že mám teda štěstí, že si to zřejmě od loňska pamatuju.

Jeli jsme ve středním pruhu a tat táta jen tak brzo zastavit nemohl, aby bráchu potrestal. Brácha začal škemrat, že už bude hodný, že se ušklíbl pouze jednou a sliboval, že už se nikdy na auta ušklíbat nebude. Zkoušel podobnou taktiku, jako v Brně David, jenže ten neškemral a prostě byl akorát hodně hodný a tím svého tátu přesvědčil. K tomu, aby přímo poprosil, aby nedostal výprask, se na rozdíl od bráchy nesnížil. Je ale fakt, že brácha zase nemá tolik času a v autě nemá tolik možností tátu přesvědčovat, že je hodný. Táta mu neodpověděl a tak byl ve stálé nejistotě. Táta už příležitost k zastavení měl, ale nevyužil ji. To ale ještě nic neznamenalo, protože táta si to pořád ještě může s bráchou vyřídit až v Jeníkovicích.

Konečně jsme dojeli do Jeníkovi. Zbytek cesty jsme už radši oba seděli. Přivítal nás dědeček. Vybalili jsme si věci. Táta se sstále k ničemu neměl a tak to už vypadalo pro bráchu dobře. Nabídl tátovi, že mu umyje auto. To se opičil po Davidovi. Táta to pochopil a usmál se. Teď už bylo jasné, že to bráchovi prominul. Řekl mu, že auto může umýt v Praze. Dědeček totiž nemá garáž a venku mrzne, takže by ho myl dost těžko. Navíc není špinavé, protože ho táta myl před cestou do Jeníkovic.

Strýc Pavel s tetou Marcelou a Pavlou přijeli v půl sedmé. Hned jsme se navečeřeli. Brácha si potom četl a já jsem si pouštěl kazeťák, který jsem si vzal s sebou. Před spaním jsem zase uvažoval, co bysme mohli letos dostat k Vánocům. Od táty máme slíbeno, že nám koupí objektivy k foťáku, pak určitě dostaneme i nějaké nahrané kazety a asi i nějaké čisté kazety. K tomu určitě dostaneme spoustu různých hraček a spoustu drobností.

Brácha dlouho četl a já usnul. Ránio zase brácha dlouho spal. Já jsem se vzbudil s dobrou náladou a abych si u mámy šplhnul, tak jsem si na sebe vzal tepláky. Mámu to skutečně potěšilo. Snídaně ještě nebyla hotová a tak jsem šel zatím pomoct dědovi odklízet sníh. Vím, že před Vánocema se vyplatí být hodný.

Po snídani jsme šli s bráchou sáňkovat. Jára s Mílou šli taky a po cestě se k nám přidal i Mirek. Jakub má dnes nějakou práci a tak nešel. Jára s Mílou chtěli zase sáňkovat nad silnicí, protože se jim nechtělo až k lesu. Brácha ale řekl, že on jde k lesu, že tady mohl loni přijít o nohu. Hned jsem si vybavil, jak loni to auto zastavilo asi centimetr od bráchovy nohy. Navíc to, co nás čekalo potom, nebylo moc příjemné a tak jsem řekl, že jdu s bráchou.

Mirek řekl, že on zůstane nad silnicí a Míla se nám začal smát, že se bojíme a udělal za náma posměšný úšklebek. Bráchu to naštvalo, přišel k němu a dal mu facku. Míla si na bráchu netroufl, protože brácha je větší a o rok starší, ale hned se přihnal Jára a na bráchu se vrhl. Brácha neměl moc šancí, protože Jára je o dva roky starší, než on. Proto jsem šel bráchovi pomoct. byli jsme dva proti dvoum, protože Mirek se do toho radši nepletl a jenom se díval.

Míla dostal od brách do nosu a byl od něj chvíli pokoj. My si pak bez větších problémů poradili s Járou. Pak jsme šli sáňkovat k lesu. Jára, Míla a Mirek zůstali nad silnicí. To se jim ale nevyplaitlo. Všichni tři si za to vykoledovali týden domácícho vězení a pořádný výprask. To jsme se dozvěděli od Jakuba, který šel kolem. Šel za náma k lesu a společně jsme stavěli iglů.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je neděle
26.06.2022