Na úvodní stránku



Kapitola devatenáctá

Miloslav Fuček

Mstitelé

Přečteno: 901


Jsou tu jarní prázdniny, živo je i ve škole. Ani učitel Málek nedá Martinovi pokoj.


Ve škole se v lednu uzavíraly známky. Dost se ještě zkoušelo. V dílnách jsem dělal na výrobku. Někteří kluci ho už natírali. Já ale nespěchal. Teď už jsem piloval a tady záleželo na přesnosti. Dával jsem si záležet, aby mi učitel nemohl za nic, co s prací souvisí, dát mínus. Chtěl jsem jedničku. Ne, že by mi na ní tak záleželo, ale bylo to spíš učitelovi naschvál. Pokud mi ji bude muset dát, bude mít hrozný vztek. Jenže já tam nesmím mít ani jednu chybičku, jinak mi dá dvojku a to už nebude ono.

Když jsem učitelovi výrobek ukázal, neměl moc chuti mi radit a upozorňovat mě, co se dá ještě vylepšit. Odbyl mě, ať dělám rychleji, že jsem pozadu. Tak jsem si musel poradit sám. Všechno jsem několikrát přeměřoval a tak jsem dělal ještě pomaleji. Dokud jsem neměl jistotu, že je to přesné, tak jsem nevyhlazoval. První kluci už výrobek odevzdali. Byl jsem zvědavý, co dostanou za práci. Učitel je nechal dělat něco pro školu. Z výrobků jim dal jedničku. Jako třetí odevzdal Honza. Dostal trojku. Bylo nám jasné, že se mu učitel mstí za to, co o něm chtěl říct v šatně. Ke klukům k práci pro školu ho nepustil, že by to zkazil a nechal ho přebírat šroubky. Honza litoval, že nedělal pomaleji, že na mě radši nepočkal.

Byla pedagogická rada. Trochu jsem znervózněl, protože bylo jasné, že učitel Málek mi bude usilovat přinejmenším o dvojku z chování. Třídní a Alan se mě sice zastanou, asi i přírodopisářka, ale co ostatní? S nikým mimo Málka větší problémy nemám, ale kdo ví?

Velcí kluci chystali odposlech pedagogické rady, aby věděli, jak to dopadlo. Dva osmáci si to troufli udělat. Oni sami problémy nemají, ale informace budou prodávat za sto korun. Budou mít celé jednání rady nahrané. Bude totiž v jedné třídě a oni tam schovali mikrofon. Je bezdrátový, takže magnetofon bude až před školou, kde budou kluci nahrávat. Zájemců mají osm. Mě by to taky zajímalo, ale stovka je pro mě moc. Stejně to totiž budu vědět už druhý den, protože mě to třídní řekne. Alan je ochotný mi to říct ještě večer, kdybych mu zatelefonoval. Neřekne mi ale, kdo se mě zastával a kdo byl proti mě. To mi neřekne ani třídní ani žádný jiný učitel.

Večer jsem si skutečně zavolal Alanovi. Nenapínal mě a řekl mi, že mám jedničku. Oddechl jsem si. Ne všichni se to totiž takhle dozvěděli. Osmák Martin, který to má na kazeťáku mi nakonec byl ochoten slevit. Uznal, že když už vím, na čem jsem a jde mi jenom o podrobnosti, že je stovka moc. Nejdříve chtěl padesát, ale měl obavy, abych to nevyzradil, že jsem teprve šesťák. Všichni ostatní kluci, kterým dá údaje jsou totiž osmáci a jen jeden je sedmák, ale to je zase propadlík. Moje pověst mezi velkými kluky byla ale celkem slušná, tak nakonec souhlasil a nechal se usmlouvat ještě až na třicet korun.

Slyšel jsem to mezi prvníma. Byli jsme tam tři. Ostatní zatím nezaplatili. Proti mě byl jedině Málek. Učitelka Pelcnerová se zdržela hlasování. S tou jsem žádné problémy neměl, ale řekla, že mě nezná a nechtěla se vyjadřovat. Jinak ale dost klukům zavařila, takže jsem radši rád, že mě nezná. Jde z ní spíš hrůza.

Druhý den někteří z kluků, kteří měli u Martina objednanou nahrávku, zkoušeli vytáhnout informace ze mě. S jedním se kamarádím, tak si myslel, že mu to řeknu. Vysvětlil jsem mu, že by to na Martina byl podraz a o to větší, že mi to dal za třicet korun. Zkoušel to s vyhrůžkama, že by mě mohl zmlátit. Řekl jsem mu na to, že jsem si myslel, že jsme kamarádi. Tak toho nechal a řekl, že to tak nemyslel, že to jenom zkoušel.

Martin teď měl chvíli strach, že to ze mě osmáci vymlátí. Někteří to chtěli udělat, ale mezi sebou si řekli, že by se jim to nepovedlo. Jeden, který mě taky zná, řekl, že on by to ze mě vymlátil, ale že jsem hrozně tvrdá palice a že by mě musel zmlátit strašně moc a to mu za to zase nestojí, protože by to byla srabárna. Ostatní kluci na něj dali a Martinovi zaplatili. Všichni mimo jediného a tím byl propadlý osmák Ludvík. Ten prý je schopný všeho a tak mě pár osmáků hlídalo. Ludvík na mě spadeno měl, to bylo vidět, jenže proti dalším dvěma osmákům si netroufl a tak po dvou dnech Martinovi zaplatil taky.

Ludvík na mě ale měl vztek, že to ze mě nedostal. Když mě kluci přestali chránit, což se stalo hned po tom, co zaplatil, tak si na mě počkal. Zeptal se mě, jestli chci facku nebo kopanec do zadku. Protože jsem si nevybral nic a tvářil jsem se, že se ho nebojím, tak mi dal facku. Byla to facka jako hrom, až jsem spadl na zem. Ludvík odešel a už si mě nevšímal. Mě tvář pořádně pálila celý den.

Bylo tu pololetí. Vysvědčení jsem měl celkem dobré. Třídní mi nakonec uhádala i tu pracovní výchovu. Ředitelka neschválila Málkovi, aby mi dal z dílen jako dílčí známku horší než trojku, protože loni jsem měl jedničku. A protože z pozemků jsem měl jedničku, tak mi vyšla jako výsledná dvojka. Málek se sice bránil tím, že dílčí známky se nesledují a rozhodující je pouze známka celková a tak že trojku mít můžu. Ředitelka ale trvala na svém a tak se musel, ač nerad, podřídit. Ostatně byla by to jediná trojka, kterou bych měl.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je středa
02.12.2020