Na úvodní stránku



Kapitola dvacátá první

Miloslav Fuček

Mstitelé

Přečteno: 910


Po jarních prázdninách, kdy je klubová akce, následuje škola v přírodě. Na ní vystřídal učitelku zeměpisu, která onemocněla, učitel Málek.


Konečně tu byly jarní prázdniny. Jeli jsme s naším klubovým střediskem na hory. Byli jsme na pěti pokojích. Jeden pokoj měl pro sebe Alan a jinak měl každý klub svůj pokoj. Byli jsme na chatě, kterou sehnal Alan a byli jsme tam sami. Plně se tu rozvinula naše dlouhodobá meziklubová hra. Na sjezdovce jsme byli dvakrát, jinak jsme chodili na kopec. Tam se dalo taky slušně lyžovat a navíc, kdo chtěl, mohl sáňkovat nebo si stavět ze sněhu. Udělali jsme si závody - sjezd a slalom a potom ještě závody na bobech.

Mimo lyžování a sáňkování jsme si zahráli i pěkné hry, jako Eskymáckou honičku, Boj o pevnost, čas zbyl i na obyčejnou koulovačku a hlavně pro nás Alan připravil několik terénních etap naší dlouhodobé hry.

Po večerech byl program na chatě. Byli jsme tam i párkrát dopoledne a odpoledne, když byla venku chumelenice, do které se nám nechtělo. V dražbě jsme si přikoupili pár pozemků. Stal jsem se ve hře nejbohatším. Došlo i na turnaj v pingpongu, který opět suverénně vyhrál Michal. Já jsem se tentokrát nedostal do semifinále, nedařilo se mi.

Po jarních prázdninách už jsme se připravovali na školu v přírodě. Spolu s třídní s námi jel Alan, přírodopisářka a třídní béčka, které jelo spolu s námi. Třídní si s sebou vzala svého syna Marka, který chodí do čtvrté třídy. Chodí ale na jinou školu, takže ho neznáme.

Marek je perfektní kluk. Hned jsem se s ním skamarádil. Kluci měli obavy, aby třídní nedonášel, ale to se v Markovi spletli. Na Marka bylo spolehnutí. Gusta, Jarda a Pepa na něj zkoušeli frajeřit, ale on se jich nebál. Já s Michalem jsme se ho ale stejně zastali, protože Gusta ho chtěl zbít. Řekl jsem mu, aby Marka nechal na pokoji. Jestli má s třídní nějaké nedorozumění, tak ať si je nevylévá na Markovi, který za to nemůže. Nerad to slyšel, ale Marka nechal. Naopak se s ním začal kamarádit. Z toho nekoukalo nic dobrého. A skutečně, kluci Marka zatáhli do průšvihu. Byl to konflikt s holkami, na který holky podrážděně zareagovaly a tak Marek od třídní dostal a den musel být na pokoji.

Šel jsem Marka navštívit. Třídní mě k němu pustila, ale dovolila mi jenom čtvrthodinu. Nakonec mě tam ale nechala přes hodinu. Řekl jsem Markovi, aby si na Gustu, ale i na Jardu a Pepu dával pozor. Pak jsem mu poměrně přátelsky vysvětlil, že holky ho mají rády, ale to co jim udělal, od něj nebylo hezké. To Marek uznal a mrzelo ho to. Pak už jsme si jen tak povídali. Řekl jsem mu, že má vynikající mámu. On mi řekl svoje zkušenosti s ní, jako s mámou a já jsem mu řekl svoje zkušenosti jako s třídní. Bylo vidět, že je rád, že s jeho mámou ve škole dobře vycházím.

Na Marka je třídní sice přísná, ale je spravedlivá. Marek od ní sice dostal, ale ne moc. Přísnějšího má Marek tátu. Máma ho bije málokdy. Ocení ale, když se Marek nechá a nebrání se. To dostane jen rukou, kdežto kdyby utíkal, tak by dostal páskem. Stejně jako mě věří táta, věří Markovi máma a dost často ho chrání před přísnějším tátou.

Když jsem od Marka odcházel, všiml jsem si, že zůstaly pootevřené dveře. Takže třídní nás slyšela. Honem jsem vzpomínal, jestli jsem neřekl něco, co jsem neměl. Třídní se ale tvářila přívětivě. Vybídla mě, abych si sedl a chvíli si se mnou povídala. Řekla mi, že je ráda, že jsem se s Markem skamarádil, že na něj mám dobrý vliv. Řekla mi, že jsme si s Markem povahově dost podobní. Když jsem se zeptal v čem, tak mi řekla, že stejně jako já, má svůj charakter a je citlivý. Neubližuje a nelže. To mě polichotilo a trochu jsem se asi červenal. Třídní mi nabídla čaj a sušenky.

Třídní béčka je taky dobrá a tak škola v přírodě probíhala v pohodě. S učením se to moc nepřehánělo a hodně jsme chodili ven. Alan pro nás měl vždycky připravené nějaké zajímavé hry. Takže mi zase tak moc nechyběl ani klub. Ostatně kluci se museli ty tři týdny obejít bez Alana. Konaly se pouze klubové akce.

Koncem druhého týdne onemocněla zeměpisářka a protože čeká dítě, doktor ji radši poslal domů. Místo ní přijel Málek. Z toho jsme teda radost neměli, on ostatně taky ne. Vzal si s sebou svého vnuka Lukáše. Ten se hned skamarádil s Markem, který je stejně starý jako on.

Já jsem se s Lukášem normálně přátelsky bavil. Lukáš byl ale ve střehu a moc přátelsky ke mě naladěný nebyl. Jeho děda mu o mě určitě řekl, že jsem grázl. Řekl jsem Lukášovi, že proti němu nic nemám. To, že se nemám rád s jeho dědou, není důvodem, proč bych se s ním nemohl kamarádit. Lukáš byl překvapený. Zjistil jsem, že někdo z kluků si na něj už dovoloval, ale Lukáš neřekl kdo. Řekl jsem Lukášovi, že nejsem grázl, jak říká jeho děda a že si na mě jeho děda zasedl. Nevěřil mi. Řekl mi, že jeho děda je moc hodný. Řekl jsem mu, že mu to věřím, jako děda dobrý být může, ale jako učitel ne. O tom se ale s Lukášem hádat nehodlám.

Lukáš vypadal jako správný kluk. Kluků z naší třídy se nebál, přestože by proti nim neměl šanci. U nás ve třídě nemá Málka rád nikdo, takže Lukáš moc v oblibě nebyl. Bylo mi ho trochu líto. Dokázal jsem se vžít do jeho postavení. Proto jsem se ho hned druhý den zastal proti Gustovi. Gustu to překvapilo a podivil se, že se Lukáše zastávám právě já, když mě Málek nejvíc nenávidí. Řekl jsem mu, že Lukáš za to nemůže.

"Málka sice naštve, když někdo Lukáše zmlátí, jenže jak k tomu přijde Lukáš. Představ si, že bys byl na jeho místě ty. On za svého dědu nemůže. A moc bych za to nedal, že by to Lukáš stejně dědovi ani neřekl, kdyby ho někdo zmlátil, protože nevypadá na žalobníčka."

Gusta to uznal. Celkem mě překvapil. Říkal jsem mu to poměrně přátelsky, takže rvačka moc nehrozila. Ale nečekal jsem, že Gusta Lukáše tak snadno nechá. Asi na něj zapůsobilo to, že jsem se ho zastal právě já. Lukáš se po téhle příhodě ke mě choval kamarádštěji.

Hned druhý den se mohl Lukáš přesvědčit, že Málek je na mě opravdu zasedlý, protože mě setřel za něco, co udělal Jarda. Když jsem se bránil, tak mi jako obvykle vynadal, že jsem drzý a chtěl žákovskou. Lukáš mu ale řekl, že já jsem to nebyl. Do konce školy v přírodě jsem měl od Málka pokoj. S Lukášem jsem se skamarádil a o jeho dědovi jsme se už nebavili.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je středa
02.12.2020