Výlet

Za pět set korun, které jsem dostal za opravu televizoru, jsem se rozhodl, že pojedu na výlet. Pochopitelně ne za celou sumu. Rozhodl jsem se obětovat jednu korunu. To musí stačit.

Abych nejel sám, zašel jsem za svým přítelem Janem Jachevským, aby jel se mnou. Souhlasil a tak jsme vybírali trasu. Já jsem navrhl: „Co kdybychom se jeli podívat do Alp na Alpinské vrásnění?“

„To já bych radši do Hercin, tam je Hercinské vrásnění“, mínil on.

„Do Hercin? A existují vůbec?“

„A existují vůbec Alpy?“

„Snad jo. Já je viděl na mapě.“

„Jo to je to pohoří v Africe, že jo?“

„Ne, v Africe není.“

„No to je jedno, kde je. Hlavní je, že víme název. Ale kam pojedeme až si prohlédneme Alpy?“

„No třeba se můžeme zajít podívat na Mount Everest. Odtamtud bude rozhled a tam se domluvíme, kam půjdeme potom.“

„To je dobrý nápad“, řekl přítel a tím náš rozhovor skončil.

Druhý den jsme se domluvili, že pojedeme vlakem. Můj přítel začal hledat spojení Řím – Alpy.

„Proč Řím?“, zeptal jsem se.

„Protože z našeho města tam spojení není. Nejprve vyjedeme kterýmkoli vlakem a ten nás zaveze do Říma.“

„Jak to?“, podivil jsem se.

„Což nevíš, že všechny cesty vedou do Říma?“

„A tak. To ale můžeme jít pěšky. Určitě to není daleko. Obávám se totiž, že vlak by stál víc jak korunu.“

„To je pravda. V Římu sedneme v 13.05 na vlak a v 19.00 dalšího dne budeme v Alpách.“

Tak jsme také udělali. Vyšli jsme po nejpohodlnější cestě už v šest hodin ráno, abychom to stihli. Šli jsme a čas plynul. Už bylo 15 hodin. Šli jsem už devět hodin a Řím nebyl v dohledu. Projevil jsem nepokoj. Můj přítel mě ujistil: „Řím už nemůže být daleko. Budeme tam za pět minut. Do Alp se pak dostaneme za čtvrt hodiny. Tam se můžeme zdržet půl hodiny. Na Čomolungmě budeme za pět minut. Déle jak čtvrt hodiny tam nebudeme. Pak se můžeme vrátit.“

Když jsme však šli opět další hodinu, usoudili jsem, že všechny cesty mimo této vedou do Říma a vrátili jsme se. Tu jsem si ale vzpomněl, že musím eutratit korunu. Šel jsem si replique tag heuer tedy koupit zmrzlinu, ale měli zavříno. A tak mě nezbylo, než tu korunu vyhodit do kanálu.

Pro příště jsem se rozhodl, že raději podniknu cesdtu kolem světa, na tu bude více času. O tom vám ale povím až příště.“

Tak skončila má třetí návštěva u pana Narghena.