1/II

V úterý jsme dostali první hodinu sešity. Druhou a třetí hodinu jsme zase pomáhali se stěhováním židlí. Tentokrát se nosily židle a lavice do prvních, druhých a třetích tříd. Dneska už měla zase většina kluků ošoupané džíny. Ve třídě máme takovou partu kluků, v které jsme všichni kluci, kteří chodíváme rádi v ošoupaných džínách. Shodou okolností taky všichni nosíme co nejdelší vlasy, jaké nám rodiče dovolí. Jádro téhle party tvořím já, Martin a Míša. Největší primát má Martin a hned po něm jsem já. Pro mě jsou džíny moje nejoblíbenější kalhoty, mám jich doma hodně. Některé mám hodně ošoupané a záplatované, některé zachovalejší a některé nové. Většinou chodím nejradši v těch nejošoupanějších, ale úplně nové džíny mi taky někdy přijdou vhod. Na ulici ale úplně nové nebo nějak moc zachovalé džíny nenosím, protože bych na ně musel dávat moc velký pozor. Čím mám na sobě džíny ošoupanější a odrbanější, tím se v nich cítím volněji. Jiné kalhoty než džíny odmítám nosit. V zimě mě ale máma vždycky přinutí, abych nosil manžestráky. Ty mám ale taky celkem dobré, stejného střihu jako jsou džíny. Jiné bych nenosil. Mám dvoje, jedny Wranglerky, které mi jsou těsnější a jedny hodně volné. V teplácích na ulici nechodím, ani když hrajeme s klukama fotbal nebo když si jdu zahrát pingpong. Martin je v tomhle stejný jako já, ani on nechodí ven v teplácích. Má oproti mě tu výhodu, že může nosit džíny i v zimě, protože ho rodiče nenutí, aby si bral manžestráky. Ty si bere sám od sebe jenom, když jsou pořádné mrazy. Taky ale nosí manžestráky pouze džínového střihu, nejčastěji Eagle.

Já i Martin doma bojujeme o každý centimetr vlasů. Já mám doma zastání u táty. Díky němu se nemusím nikdy nechat ostříhat úplně nakrátko, takže když odcházím od holiče, mám vlasy tak dlouhé, jako někteří kluci, když k němu jdou. Nikdy si nenechávám vystříhat vlasy kolem uší, vždycky si je nechávám přes uši, tak aby mi uši buď nebyly vůbec vidět nebo aby mi jen malilinko vyčuhovaly. Nejvíce si nechávám zkracovat vlasy vpředu, aby mi nepadaly do očí. To je tátův požadavek a mě to ani moc nevadí. S Martinem si totiž nejvíc zakládáme na vlasech vzadu a přes uši. Martin nosí ofinu taky krátkou, aby si nemusel vlasy pořád odhrnovat z očí.

Míša se taky doma snaží si vybojovat co nejdelší vlasy. Ani on ani Martin se nikdy nemusejí, podobně jako já, nechat ostříhat nakrátko. Vždycky když jdou od holiče, mají podobně jako já, vlasy ještě dost dlouhé. I Míša je velkým vyznavačem starších džín, není ale tak stoprocentně důsledný jako já s Martinem. Do školy nosí v létě jenom džíny, na podzim a v zimě občas manžestráky, ale také džínového střihu. Ven nosí ošoupané džíny, ale občas si bere i tepláky. To ale jenom, když jdeme hrát s klukama fotbal a někdy vyjímečně i na pingpong. V džínách ale hrává fotbal taky.

Míšův kamarád Radek Holub patří také do naší džínové party. Ani Radek ale není příliš důsledný. Fotbal hraje skoro vždycky v teplácích, ve škole je ale džínám věrný. I Radek je zastáncem dlouhých vlasů. My čtyři teda tvoříme základ naší džínové party. Částečně rolex orologi replica do ní ještě patří další kluci, ti ale většinou nesplňují obě podmínky členství. První podmínkou je nosit co nejvíce džíny a co nejošoupanější a druhou podmínkou je, mít co nejdelší vlasy. Petr plní s úspěchem druhou podmínku, vlasy má dlouhé asi jako Míša, ale do školy chodí převážně v manžestrácích, které mají s džímani aspoň podobný střih. Petrův kamarád a soused v lavici Libor chodí do školy taky v manžestrácích a jeho boj o dlouhé vlasy je méně úspěšný než Petrův. Délkou vlasů se ještě do naší party můžou zařadit dvojčata Pechlátovi, Jakub a Ondra. Dvojčata nosí do školy většinou džíny a nosí je i na ulici. To zamění školní džíny, které mají velice zachovalé, za džíny naopak velice staré a opotřebované. Jakub a Ondra nosí do školy buď džíny nebo manžestráky, které také mají aspoň džínový střih, ven nosí většinou tepláky. O to opotřebovanější jsou ale jejich školní džíny, zvláště na ty Ondrovy si učitelé občas zanadávají.

Brácha by mohl do naší džínové party patřit taky, jenže členy party mohou být jen páťáci. Jinak by se sem mohl zařadit i ten frajírek Gazda. Naše nová třídní se k naší partě moc přátelsky nezachovala a zakázala nám nosit do školy hodně záplatované a ošoupané džíny. Dál si vymyslela, že máme jít do konce týdne k holiči. Jenže já byl u holiče minulý týden, takže pochopitelně nepůjdu.

Po čtvrté hodině jsme šli domů. Na obědě byla fronta, ale zase jsme předběhli k bráchovi a Michalovi Gazdovi, kteří byli vpředu. Jeden osmák mě při tom málem zmlátil, ale naštěstí jsem se mu vytrhl a on za mnou už nešel. Za bráchou byli tentokrát čtvrťáci, takže to bylo dobré, protože ti si nám netroufli nic říct.

Michal Gazda se vytahoval před Markem Polákem a Davidem Motyčkou, kteří s ním chodí do třídy, jak včera hrál pingpong a že vyhrál čtyřhru a porazil ve dvouhře Martina.

"Ještě ses zapomněl pochlubit, žes prohrál s nulou s Radkem", popíchl jsem ho.

"No a co? Chtěl bych vidět tebe", odsekl.

"Já se aspoň nevytahuju", řekl jsem.

"Já taky ne", řekl Michal. Fronta se hnula a tak naše debata skončila.

Ve středu nás třídní seznámila s rozvrhem. taky přesadila Jakuba zpátky do první lavice vedle Hynka. Pořád totiž s Ondrou vyrušovali. Ondra je stejně zvláštní kluk. V úterý přišel do školy v hrozně moc odrbaných džínách, na kterých má asi sedm záplat a jsou skoro bílé. Dostal za to poznámku. Dneska má sice na sobě džíny slušnější, ale stejně na nich má tři záplaty a taky je má dost vyšisované. A k tomu ještě dneska zlobí. A to je v téhle škole teprve třetí den.

Třídní nám znova připomněla, že máme jít k holiči. Neplatí to jedině pro Hynka, který má vlasy z nás nejkratší. Sahaly mu sotva k límci a teď je má asi tři centimetry nad límcem. Vymyslel jsem pro něj přezdívku "Vojín", která se rychle ujala. Neříká mu tak jedině Jakub, protože by mu Vojín nenapovídal. Když jsme ale sami, mluví o Hynkovi taky jako o Vojínovi.

Čtvrtou hodinu jsme si zvolili třídní samosprávu. Šatnáři se stali Libor a Petr, předsedou jsme zvolili Mirka Balcara, který jediný byl ochotný tuhle funkci vzít. Pak by to ještě vzali Hynek a Gábina, ale to jsou šprti a o ty jsme nestáli. Místopředsedkyní se stala Katka, nástěnkářkou Vlasta, zdravotnicí Jana, květinářkou Lýdie, pokladníkem Honza Soukup a prospěchovou referentkou Jitka, která měla dosud na vysvědčení vždycky samé jedničky. Služby se budou střídat po lavicích, vždy po týdnu. Služba, s kterou nebudou učitelé spokojeni, si to o týden prodlouží. Úkolem služby bude utírat tabuli, dbát na pořádek a kázeň ve třídě, nosit pomůcky z kabinetu a hlásit, kdo chybí. První službu mají Helena s Gábinou.

Po čtvrté hodině jsme šli na oběd. Tentokrát jsme byli ve frontě zároveň s bráchou. Ten tu byl dneska s Lubošem. Michal Gazda tu zatím nebyl, ale přišel za chvíli. Šel klidně k bráchovi, který stál přede mnou a předběhl mě. Začal si zavazovat tkaničku. Nakopnul jsem ho, až málem udělal kotrmelec a řekl jsem mu: "Co předbíháš hajzle?"

Michal se sebral ze země a pokusil se mi dát facku. Uhnul jsem a nasadil jsem mu kravatu. Hlavu jsem mu přitáhl skoro až k zemi. Narazil jsem Michala na osičku topení, na které chybí kolečko. Michal zařval a praskly mu vzadu džíny. Osička mu je protrhla. Michal dostal nepředstavitelný vztek. Džíny, které na sobě má, jsou totiž nové, měl je na sobě první den školního roku. Asi za tu díru doma pořádně dostane, ale dobře mu tak.

Oba jsme se octli na zemi. Michal se mě snažil položit na lopatky, ale nepovedlo se mu to. Naopak jsem ho dostal pod sebe a dal jsem mu několik facek. Dal mě pěstí do zubů. Málem jsem ho položil na lopatky, ale vysmekl se mě. Několikrát jsem ho nakopl. Nohou jsem mu díru pořádně zvětšil, při druhém kopanci jsem mu mířil přímo do ní. Michal slyšel, jak se mu džíny dál trhají a měl stále větší vztek. Dal mi pěstí do nosu. Hned jsem mu to oplatil. Oběma nám tekla z nosu krev a tak jsme se nechali.

Odpoledne jsem si šel s Martinem zahrát pingpong. Trénovali jsme na turnaj. Brácha šel trénovat s Lubošem. Za chvíli sem přišel i Míša. Zahráli jsme si dvouhry. Prohrál jsem s Martinem 1:2 a 2:1 jsem porazil Míšu. Míša prohrál ve dvou setech s Martinem, ale byl to vyrovnaný boj. Michal Gazda trénovat nepřišel. Za ty džíny dostal týden domácího vězení, takže asi nebude moct hrát ani turnaj. Dobře mu tak, frajírkovi jednomu.

Ve čtvrtek jsme se už začali učit. Měli jsme češtinu, ruštinu, vlastivědu, počty a tělocvik a odpoledne kreslení a zpěv. Učitelka nás pustila z tělocviku trochu dřív a tak jsme byli na obědě mezi prvními. Brácha s Michalem se k nám zase přidali. Bráchu jsem pustil před sebe a Michalovi jsem řekl, aby vypadl dozadu. Dal mi facku. Tím mě překvapil. Praštil se mnou o zem. Trochu jsem se praštil do hlavy a tak jsem už neměl chuť se s ním prát. Navíc se pohnula fronta a tak to má Michal u mě.

V pátek jsem narazil o velké přestávce na Michala na záchodě. Dělal tam u mušličky potřebu. Nakopl jsem ho za ten včerejšek. Otočil se, a když mě uviděl, tak mě počůral. Rychle jsem uskočil, ale bylo pozdě. Strefil se mi zrovna mezi nohy. Mám tam teď mokré džíny a budou mi tam i smrdět. To mě naštvalo a dal jsem mu facku.

"Ty hajzle, za tohle ti vymáchám držku v míse", řval jsem na něj vztekle a vrhl jsem se na něho. Octli jsme se na zemi. Chvíli jsem byl nahoře já a chvíli Michal. Při tom jsme do sebe vzájemně bušili pěstmi. Za chvíli jsme toho oba měli dost a nechali jsme se.