13/VII

Listopad byl dost teplý a začátek prosince taky. Ve škole jsem neměl žádné průšvihy a i doma jsem byl hodný. Na třídních schůzkách byli naši pionýrští vedoucí a prý mě chválili. Snažil jsem se v té době být v oddílu co nejaktivnější. Umínil jsem si taky, že letošní zimu musím přečkat bez průšvihů. Celé jaro, léto a podzim jsem byl vždycky hodný a nejhorší období jsem měl vždycky v zimě. To jsem většinou udělal víc průšvihů, než za jaro, léto a podzim dohromady. I když mě někdy před průšvidem zachránilo to, že jsem ho na někoho svedl, ale takový je už život. Chytré děti jsou prostě míň trestány.

Přímým průšvihům, jako jsou přímé konflikty s učiteli a rodiči jsem se zatím vždycky dokázal vyhnout, mimo té neštastné zimy. Letos ale musím bez úhony přečkat i tu zimu.

Když se před Vánocema ochladilo, uprosili jsme s bráchou mámu, aby nám dovolila chodit i v zimě v džínách. Slíbili jsme jí, že když bude velká zima, tak si vezmeme pod džíny tepláky. A protože jsme byli poslední dobou hodní a bylo po třídních schůzkách, kde nás chválili, tak nám to máma nakonec dovolila. Ostatně do Vánoc ani pořádný mráz nebyl.