I. Průšvih

Pomalu se blížil konec školního roku. Pavel, který se původně obával toho, až se budou o prázdninách stěhovat pryč, teď ležel zdrceně na své posteli a v duchu si říkal, aby už odsud byli pryč. Všechno se najednou tak zamotalo.

Pavel chodí do 4. třídy v menší obci Bělá. Je to takový rošťák, který skoro pořád lítá v menších malérech. Teď ale spadl do pořádně velkého průšvihu. Začalo to zcela nevinně, sběrem starého papíru. Kluci ze třídy měli rozdělené rajóny. Jediný, kdo je občas nerespektoval byl Mirek. To se stalo také tentokrát, kdy Pavlovi vybral před nosem sběr, který měl být jeho. Protože je Mirek o dvě hlavy větší než Pavel, rozhodl se Pavel pro nenáročnou pomstu. Uvolnil Mirkův vozík se sběrem a nechal jej sjet ulicí, která tu má dost velký spád. Bylo mu jasné, jak to dole s Mirkovým vozíkem dopadne.

Jenže tahle ulice křižuje ulici s poněkud větším provozem a na to Pavel nepomyslel. A k dovršení vší smůly touhle ulicí právě projížděl na kole Pavlův nejlepší kamarád Radek. Radek si vozíku nevšiml a vozík ho srazil z kola.

Radka odvezla sanitka. Na Pavla teď padlo obvinění, že se s Radkem pohádal a vozík do něj pustil schválně. Se sanitkou přijeli i policajti. Takže to byl průšvih jako hrom. Doma bylo rodeo. Pavel dostal od táty pořádně řemenem.

Za téhle situace není vůbec nepochopitelné, že Pavel už nelituje, že se budou stěhovat. Sousedi viděli, jak ho domů přivedli policajti a má teď všude hroznou ostudu.

Druhý den ve škole všechno pokračovalo. Učitelka Pavlovi vynadala před celou třídou a udělala z něho vyvrhela.

"Jak ses mohl takhle zachovat ke svému kamarádovi?" Pavel se rozbrečel.

Ani jeho lítost nebyla učitelce vhod. Udělala z něho zbabělce, který zmrzačí kamaráda a pak hraje na city ostatních, aby se vyhnul zaslouženému trestu.

Učitelčina slova zapůsobila a tak se s Pavlem nikdo ze spolužáků nebaví. O velké přestávce šel Pavel do ředitelny. Vstupoval tam se třesoucími se koleny. Ředitel to bral rozumněji, Pavla spíš uklidnil, než by ho více nervoval. Bylo mu jasné, že to Pavel neudělal schválně. Zranění Radka je ale natolik vážné, že Pavel musí počítat s dvojkou z chování.

Celý další týden s Pavlem nikdo nemluvil. Učitelka mu zařídila, že děti na pionýrské schůzce řekly, že ho nechtějí v oddílu. Někdo dal návrh na jeho vyloučení. Vedoucí se nad tím pozastavila a snažila se vše spíš uklidnit. Znala Pavla od první třídy, kdy začala vést jejich třídu jako oddíl jisker. Když Pavel viděl, že jsou úplně všichni proti němu, tak odešel sám.

Jediné, co mu bylo útěchou bylo to, že vedoucí mu věří. Ta po jeho odchodu celou věc v oddílu rozebrala. Část dětí začala pochybovat, jestli je Pavel skutečně takový, jak říkala učitelka, ale část dětí trvala na svém. Doma totiž slyšeli to samé, co jim ve škole říkala učitelka.

Radkova matka se skoro každý den nechávala slyšet, že už se nemůže dočkat, až se Novákovi odstěhují, protože jinak prý je Pavel schopen ještě zmrzačit další děti. Tuto nesympatii dávala zcela otevřeně najevo paní Novákové a proto není divu, že u Nováků nevládla vůči Pavlovi zrovna příznivá nálada. Pavel tak navíc ztrácel poslední útočiště. Ven nechodil, protože když šel po ulici, slyšel, jak si o něm povídají. A doma byl zase sledován zlobným pohledem rodičů, kteří teď kvůli němu taky chodili ven neradi.

Uplynul další týden a Pavel se nesměle doma zmínil, že asi bude mít dvojku z chování. Bylo to, jako když píchne do vosího hnízda. Táta mu slíbil výprask a že místo na tábor pojede na prázdniny k dědovi, kde bude mít vojnu. To se také o týden později, když Pavel přinesl vysvědčení, stalo.