XVII. Na návštěvě v Bělé

Ještě před koncem loňského roku napsali Pavlovi jeho bývalí spolužáci z Bělé dopis, ve kterém se mu omluvili a zrušili jeho vyloučení z oddílu. Pavel se stal čestným členem pionýrského oddílu v Bělé, do kterého kdysi chodil. Letos v březnu psal Pavlovi Radek, že jeho táta je rozvedený. Pavel se s ním teda dopisem domluvil, že s Míšou přijedou do Bělé. Využili k tomu jediný volný víkend, kdy nebyl žádný výlet. Kluci nasedli v pátek do vlaku a jeli. Krátce po osmé večer byli v Bělé a chvíli na to už zvonili u Radka.

Radek už odložil berle a chodí jenom o holi. O prázdninách ještě na tábor smět nebude. Pojede do lázní a po návratu z lázní by už měl chodit bez hole. Bude sice možná trochu kulhat, ale i to by mělo časem zmizet. Až do konce roku nebude smět cvičit. Po Vánocích půjde na kontrolu a řeknou mu, co dál. Příští prázdniny už ale bude určitě zcela zdravý.

Pavel si toho měl s Radkem hodně co říct a Míša je celkem se zájmem poslouchal. Za ten první večer se Míša s Radkem dost skamarádili. Radkovi se hrozně moc líbil ten nápad, že Míša a Pavel chodí stejně oblečení.

V sobotu šli kluci ven. Ukázali Míšovi Bělou. Pavel se viděl se svými bývalými spolužáky. Viděli vedoucí oddílu. Ta byla ráda, že Pavla zase vidí a vyptávala se ho, jak se má v Kamenici. Byla ráda, že našel dobrého kamaráda Míšu a že je v turistickém oddílu, kde se mu moc líbí. Vedoucí Jitka se snažila si zapamatovat co nejvíce z toho, co Pavel s Míšou o oddílu říkali. Rozhodla se, že mnohé z toho, zavede do oddílu v Bělé. Pavel měl nápad, že příští prázdniny by třeba mohli udělat společný tábor. Jitka byla pro a tak Pavel slíbil, že se na to Vaška zeptá.

"Mohli byste s oddílem přijet na výlet do Bělé", navrhla. "Přespat byste mohli ve škole v tělocvičně."

S Pavlem se teď na kus řeči zastavili i dospělí z domu. Pavel z nich měl trochu obavy, protože než odjížděl, přizvukovali Radkově matce a Pavel je slyšel, jak si o něm šuškají. Teď je to už přešlo a bavili se s Pavlem přátelsky. Radkova matka už v Bělé není, odstěhovala se do Kutné Hory za svojí sestrou.

Večer se Pavel s Radkem bavili skoro až do půlnoci. Míša je dost dlouho poslouchal, ale nakonec usnul. Pavel Radkovi vyprávěl, jak ho přijala třída v Kamenici, jak mu nedůvěřoval třídní, jak propadal z matematiky, jak byl v podezření, že sebral prstýnek a jak se všechno nakonec díky Zdeňkovi vyřešilo. Pak jak se vytvořila v domě parta a z ní vznikl oddíl Tuláci.

Radek zase vyprávěl, jak dostali v páté třídě novou třídní. Jak nadával spolužákům ze třídy za to, jak se k Pavlovi zachovali. Až když chtěl Radek z oddílu odejít, tak jim to došlo. Jitka jim na jedné schůzce vysvětlila, že to co se stalo Pavlovi, se mohlo stát komukoliv z nich.

Pavel teď vyprávěl, jak byl místo na táboře na prázdninách u dědy. Měl tam slíbenu vojnu, ale nakonec se mu tam líbilo. Radek dal Pavlovi zapravdu, že u dědy to bylo pro Pavla lepší, protože na táboře by kluci s Pavlem nemluvili. Pavel zavzpomínal na to, jak Mirkovi pustil dolů ten vozík. Teď ho to mrzí. Byla to msta a to Pavel dělat neměl. Taky se mu to krutě vymstilo. Pavel věří, že na světě je spravedlnost, která každou špatnost dřív nebo později potrestá. I když tohle byl pro Pavla trest dost krutý, ale poučný. Pavel se teď dívá jinak na svoje činy. Zavzpomínal si třeba zase na pobyt u dědy. Vybavila se mu pomsta Kájovi, kterou vymyslel. Ta ho teď taky mrzí. Vždyť Pavel proti Kájovi vůbec nic neměl a udělal to jenom proto, aby se zalíbil před Pavlem Drábkem. Pavla teď napadlo, že Pavel Drábek by možná ještě víc na Pavlovi ocenil, kdyby to nebyl udělal.

Třetí věcí, která Pavla ještě mrzí je, že se tak rozzuřil na Viktora. Sice z toho teď těží, když před Viktorem chrání malé kluky, ale to by určitě zvládl i bez toho. Viktorovi by bylo stačilo ho přiškrtit v kravatě jen trochu, než se začal dusit. A pěstmi ho před tím neměl vůbec mlátit. Sice mu to tenkrát prošlo, jenže je možné, že se mu za to teprve něco přihodí.

Radek řekl, že si myslí, že se za to Pavlovi už nic zlého nepřihodí. Důležité je, že to Pavla mrzí a že by to už víckrát neudělal. Navíc Pavel prožil tolik utrpení za ten vozík, že to má asi vybráno i trochu dopředu.

Pavel zkonstatoval, že od té doby, co je v Kamenici, se mu skutečně mimo počátečních problémů s třídním, daří výborně. Teď je tak šťastný, jako snad nebyl nikdy v životě.

"Jediné, co mě ale není jasné", řekl Pavel "je to, že ta spravedlnost postihla zaslouženě mě, ale současně nevinně i tebe."

"Nemysli si, já mám taky své hříchy", řekl Radek.

"Ale, jak tě znám, tak určitě ne tak velké, aby to odpovídalo tomu, co se ti stalo."

"Třeba to může být za něco, co jsem udělal v ranném dětství a co si už nepamatuju", řekl Radek.

"To je fakt", souhlasil Pavel. "Já si na to, co jsem dělal do pěti let nepamatuju vůbec."

Při těhle úvahách kluci kolem jedenácté hodiny usnuli. V neděli dopoledne si šli zahrát pingpong. Radka nesměli moc honit, protože se nemůže rychle pohybovat. Před úrazem to Radek hrál líp. Byl lepší než Pavel. Jenže to dlouho nehrál a tak Pavel, i když hrál Radkovi do pálky, byl lepší.

Dopoledne rychle uteklo a kluci museli hned po obědě na vlak. Radek je šel vyprovodit až na nádraží. Do Kamenice se kluci vrátili až večer.