Na úvodní stránku



Rallyesta

Miloslav Fuček

Pan Narghen

Přečteno: 2015


Druhá povídka, která už měla záměr vytvořit cyklus povídek. Vznikla asi o rok později, než Bohatý chudák.


I

 

Jednoho odpoledne, kdy jsem měl volno, jsem přemýšlel, co budu dělat. Asi po pěti minutách jsem dostal spásný nápad. V svojí knihovně jsem náhodou narazil na tři knihy. Byly to Bohatý chudák, Na Hlavňuku a Rvačka. Napadlo mě, že bych mohl napsat další knihu cyklu Pan Narghen. Ale co o něm psát, když jsem už vše, co jsem o něm věděl, napsal? Vyřešil jsem to jednoduše. Oblékl jsem se, nasedl do auta a jel pana narghena navštívit. Pan Narghen mě vesele přivítal.

„Přišel jsem s vám udělat interwiew“, řekl jsem na úvod.

„To jsem rád, zrovna jsem se dneska nudil.“

„Chtěl bych napsat další knihu z cyklu Pan Narghen“, pokračoval jsem.

„No pak si vyber. Buď ti povím, jak jsem jezdil rallye nebo jak jsem dělal deetktiva a nebo svoji lékařskou kariéru.“

„Bylo by nejlepší, kdybyste začal tím prvním“, mínil jsem.

„No dobrá“, řekl pan Narghen a usadil se pohodlně do křesla. „Když mi nylo deset let, zatoužil jsem se stát motoristou. Začal jsem tedy jezdit nejprve na tříkolce. Ta mě vystačila až do třiceti let. Zúčastnil jsem se mohoha závodů, ale vždy jsem byl poslední. V třiceti letech jsem byl předposlední a to mě dodalo odvahu a přešel jsem na koloběžku. Ta mě vystačila až do padesáti. Opět mě potěšilo předposlední místo a chtěl jsem přejít na kolo. Díky obětavosti svých dětí jsem však přešel na rallye. Nejstarší Jan za mě jezdil na kole, mladší Petr na motocyklu a nejmladší Mirek na formuli 1, ovšem jen ve snu.

Rallye jsem jel jednou a také naposledy“, řekl Narghen a přiložil do krbu.

 

II

 

Své prvé rallye jsem jel s Paulem Plešatým, který ale plešatý nebyl. Jeli jsme ve voze, který jsme našli na smetišti. Motor jsme uvedli do chodu a za jednu hodinu jsme ujeli asi půl metru. Startovali jsme pod číslem 13. Hned na začaátku jsme se probojovali na konec. Řídil Paul. Jak jsme tak jeli, zabolely mě nohy a chtěl jsem si je natáhnout. Vzal jsem tedy pilku a odřezal jsem znytečné páky, jako např. brzda. Vůz jel tak dlouho, dokud se nerozlítl . Tím skončilo mé první rallye. Vstal jsem tedy ze silnice a šel se dívat na rallye v televizi. Po půlhodině se mě ji podařilo uvést do provozu. Chyběly jen dvě maličkosti: obraz a zvuk. Šel jsem se tedy raději dívat k sousedům.

 

III

 

V záběru byl právě Jaroslav Mošna a Petr Grewert (čte se Pít Grevrt). Jeli a při tom hráli karty. Řídil Grewert. Mošna náhle zvolal: „Pozor, člověk!“

„Kde?“, zeptal se Pet. „Myslíš tu babku? Ta už je dávno za námi.“

A tak hráli dál. Režie pak poskytla pohled na silnici. Silnice byla rozdělena na dvě povoviny, jako každá jiná. Avšak ne čarou , ale lidskými mrtvými těly. A to nebyla jediná chyba. Ta čára totiž nebyla v polovině, ale ve dvou třetinách. Rallye prohrál Jiří Chchlík a Jiří Blb.“

„A kdo ho vyhrál?“, zeptal jsem se.

„To nevím, já se zajímám jenom o ty, co prohráli.“

„Inu je to lepší, než kdybyste se zajímal např. o to, kdo se první zabil“, řekl jsem.

„Kdo se první zabil to nevím, ale vám, kdo se zabil poslední.“

„Kdo?“

„Jiří Smrad a Josef Antirallyesta.“

„A víte ještě jiné informace o onom rallye?“

„Vím.“

„A mohl byste mi je říct?“

„Ne.“

„Proč?“

„Nemám čas. Vždyť je půl šesté a to je doba, kdy se dívám na rallye.“

„Mohu se dívat s vámi?“

„Ano. Proč ne.“, řekl pan Narghen.

„Rallye je ale až v sedm hodin“, řekl jsem, když jsem se podíval do programu.

„To je pravda, ale já musím nejprve najít televizi. Nevím, kam jsem ji včera založil.“

„Mohu vám pomoct hledat?“, zeptal jsem se. Pan Narghen přikývl.

Televizi jsme našli za pět minut sedm v kamnech . Hned jsme ji vandali a zapnuli. V sedm hodin si však pan Narghen vzpomněl, že rallye se jelo před třemi roky.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je čtvrtek
14.11.2024