Na úvodní stránku



8/XIX

Miloslav Fuček

Kamarádi

Přečteno: 1147


Kapitola osmá, XIX. část


Druhý den se šlo na vícedenní výlet na Špičák. Protože mám ještě pořád bolavou nohu, tak jsem nemohl jít. Chodit sice můžu, ale tak dlouhou trasu bych asi neušel, protože mě noha ještě trochu bolí. Maruška řekla, že bude lepší, když zůstanu v táboře. Byl jsem smutný, protože jsme se těšil na jízdu lanovkou.

Vedoucí dne je Sváťa, ale službu mají Lvi. Sváťa určil službu v táboře Romana a Oldu. Protože ale v táboře zůstávám já, může jeden z nich na výlet jít. Střihli si teda o to, kdo půjde. Vyhrál Roman a tak jsem zůstal v táboře s Oldou. Když všichni odešli, tak jsme si šli s Oldou na chvíli jen tak lehce zahrát pingpong. Moc mi to ale nešlo a taky mě trochu bolela noha. Tak jsme toho nechali. Olda se mě zeptal, jestli jsem se přihlásil taky do starší kategorie. Řekl jsem mu, že jo a on řekl, že by se mnou rád hrál v prvním kole. Řekl jsem mu, že já s ním ale v prvním kole hrát nechci. Šli jsme se podívat na rozlosování. Oddechl jsem si protože se s Oldou můžu potkat nejdřív ve finále.

Sváťa nám řekl, že si jde na chvíli nachystat něco do lesa na zítřejší atletický den, ať dobře hlídáme. Řekli jsme mu, že to zvládneme. Navrhl jsem, abychom se podívali do skladového stanu. Olda souhlasil. Jsou tam kostky suchého lihu, které jsme se rozhodli, že si vezmeme, ale až večer, protože kdyby zmizely teď, bylo by to na nás, protože jsme v táboře se Sváťou sami. Olda uvolnil trochu vzadu stan u otvoru si nachystal několik kostek lihu. Já jsem si vyhlédl dva poplašňáky, buzolu a stopky. Ještě jsem si dal stranou tři krabičky patron do poplašňáků a dvě krabičky diabolek. Byl bych rád vzal i vzduchovku, ale ta je moc velká.

Když se ostatní vrátili ze Špičáku, byli trochu zklamaní, protože lanovka zrovna dneska nejela. Přesto se jim ale výlet líbil. Hned po večerce jsme se sešli s Oldou u skladového stanu. Vlezli jsme do něj zadní dírou. Do přední kapsy džín jsem si nacpal jeden poplašňák a druhý jsem si dal do zadní kapsy. Do druhé přední kapsy jsem si nacpal náboje do poplašňáku a stopky. Buzolu jsem si dal kolem krku pod bundu a líh do druhé zadní kapsy. Speciálně jsem si na tuto loupežnou výpravu vyndal z kapes všechny věci, které tam normálně nosím, abych toho teď pobral co nejvíce.

Když jsme lezl ven, tak si Olda všiml, že mám v zadní kapse poplašňák. Řekl mi, že jsem blázen, abych ho tam vrátil. Nechtěl jsem, tak mi ho vytáhl a vrátil ho tam sám. Ještě mi prohmátl rukou druhou zadní kapsu. Nahmatal tam jenom líh  a ten mi nechal. Sám si nacpal plnou kapsu tepláků lihu. Každý jsme se odplížili do svého stanu. Honem jsem se převlékl a zalezl do spacáku a usnul jsem. Míša už spal a tak o ničem nevěděl.

Druhý den byl průšvih. Milan zjistil, že se ztratily věci ze skladového stanu. Nechal si svolat celý tábor. Řekl, že to nehodlá vyšetřovat a že dá pachateli šanci. Všichni jsme došli do svých stanů a pak jeden po druhém jsme chodili do čtyřiadvacátého stanu. Pachatel tam měl ukradené věci nechat,. Když Milan říkal, co všechno se ztratilo, tak mi Olda posunkem naznačil, že jsem cvok.

Nevrátil jsem tam nic. Olda tam dal polovinu suchého lihu, který vzal. Milan se naštval a řekl, že teda bude prohlížet všechny stany. Na to jsem byl připravený. Slyšel jsem navíc službu, jak Milanovi říká, že viděla obrys postavy u stanů čtrnáct nebo patnáct nebo šestnáct. To jsou stany naše, Bartáčků a bráchy a Michala. Protože jsem nechtěl riskovat přistižení v cizím stanu a Míša si zrovna odskočil na záchod, nastrkal jsem líh pod Míšovu postel. Stopky jsem strčil Míšovi do kapsy tepláků, které má na spaní a buzolu do kapsy druhých džín, které neměl zrovna na sobě. Poplašňáku mi bylo líto a tak jsem ho i s nábojema schoval za stan. Diabolky jsem přihodil Míšovi mezi krabičky se skobičkami do praku. Jedny jsem taky schoval za stan. Něco asi najdou, ale třeba ne všechno a tak mi snad něco z toho lupu zůstane.

Sváťa chtěl začít prohlídku zrovna od Bartáčků, když tam služba viděla postavu, ale Milan nechtěl nikoho podezírat a tak se s prohlídkou začalo u stanu číslo osm. Každá dvojice byla vždycky u prohlídky svého stanu. Prohlížel Milan s Martinou a zároveň i s Maruškou bodovali pořádek. Ten se bodoval vždycky nejdřív. Maruška byla s bodováním rychlejší. Měla už dobodováno, zatím co Milan s Martinem byli teprve u stanu číslo jedenáct. Je to logické, protože bodování jde rychleji než prohlížení všech věcí.

Milan s Martinou prohlídli stan Radka a Martina. Nic tam nenašli. Prohlédli stan Petra a Marka, bráchy a Michala, kde taky nic nenašli a šli k nám. Nejdříve prohlíželi moje věci, protože já spím vpravo. Našli sice dvě krabičky od diabolek, ale v nich mám skobičky do praku. Milan je zpočátku zabavoval spolu s praky, ale protože prak tu mají skoro všichni kluci, tak toho nechal a zabavené praky zase vrátil. Pohrozil ale, že jestli s tím někdo udělá nějaký průšvih, tak mu vlastnoručně naseká. Všichni ale víme, že by to stejně neudělal. Ujišťovali jsme ho, že prakem nestřílíme po lidech, ale jenom na neživé věci.

U mě nic nenašli. U Míši objevil Milan nejdříve stopky v teplácích. Málem vypadly na zem, jak vzal Milan tepláky do ruky. Zachytil je až na poslední chvíli. Míša zblednul. Martina našla vzápětí buzolu. Milan nadzdvihl matračku a tam uviděl líh. Našli všechno mimo toho, co jsem schoval za stan a mimo Oldova zbylého lihu.

Milan prošel ještě zbylé stany, protože Míša tvrdil, že to nevzal a že o poplašňáku nic neví. Po prohlídce zbylých stanů si Milan zavolal Míšu k sobě do stanu  a tam ho dlouho vyslýchal. Míša ale nic nevěděl a Milan myslel, že zapírá. Milan teda Míšu prošacoval, jestli nemá poplašňák u sebe. Nic ale nenašel. Řekl teda Míšovi, aby si šel sbalit věci, že pojede domů.

Míša se vrátil do stanu s brekem a začal balit věci. Ještě za ním přišel Jindra a ptal se ho na ten poplašňák. Když ale Míša řekl, že neví kde je, že ho nevzal, tak se Jindra naštval a odešel. Eda a Milan jeli na poštu zavolat Míšovým rodičům, aby si pro Míšu přijeli. My jsme zatím soutěžili v atletických disciplínách. Skoro nic se mi ale dneska nedařilo.

Druhý den ráno si přijel pro Míšu jeho táta. Míša na něj už čekal u brány a bylo mu do breku. Pan Procházka Míšovi nařezal. Míša byl celý rudý a hrozně se styděl. V duchu jsem si vzpomněl na to, jak říkal, že on by to nepřežil, dostat před celým táborem. Přece to přežil. Hned ale zalezl do auta. Pan Procházka naložil jeho věci do kufru a nastartoval. Milan s Jindrou reagovali dosti nelibě na to, že pan Procházka Míšovi nařezal. Jindra řekl, že teď už by nemusel ani jezdit domů.

Viktor našel dnes ráno poplašňák za naším stanem a odevzdal ho. Milan už neměl tak velkou zlost. Tázavě jsem se na něho podíval. "Nemám pro něj teda doběhnout, že tu má zůstat?", zeptal jsme se. Milan přikývl a já vyběhl. Pan Procházka už nastartoval.

U brány byl Vojín a nechtěl mě pustit, že si mě musí nejdřív zapsat. Odstrčil jsem ho a dal jsem mu pěstí, ale ta chvíle zdržení stačila na to, aby mi před nosem ujeli. Eda zrovna měnil kolo  s píchlou pneumatikou a tak je nemohl dohnat, protože byl právě nepojízdný.

Za to, že jsem dal Vojínovi pěstí, mi strhl Milan dva body. Normálně by za to bylo aspoň pět bodů, protože ale šlo o kamaráda, tak to bylo jenom za dva body. To mi skoro vůbec nevadí, protože jsem stejně s přehledem první a můj největší konkurent v bodování právě odjel.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je neděle
26.06.2022