Na úvodní stránku



9/IV

Miloslav Fuček

Kamarádi

Přečteno: 1066


Kapitola devátá, IV. část


Ráno jsme se rozloučili s Pavlem, Jakubem, malým Davidem, Járou, Mílou, Vojtou a Milošem a chvíli po desáté jsme se vydali na cestu do Brna. Nejprve jel strýc Pavel, potom strýc Karel, dědečkové a babičky a nakonec my. Já  a brácha jsme v autě spali. Vzbudili jsme se, až když jsme vjížděli do Brna. Projeli jsme kolem výstaviště. Sice jsme ho neviděli, ale táta nám to řekl, že kolem něho jedeme. Přes Pisárky jsme se dostali do Králova Pole. Minuli jsme kino Jadran a dojeli jsme do Řečkovic, kde bydlí pradědeček s prababičkou. Jsou to rodiče dědy, který bydlí v Jeníkovicích. Děda s babičkou se s námi jeli taky aspoň na dva dny podívat. Jeli v autě s druhým dědečkem a druhou babičkou.

Uvítal nás prastrýc Evžen, bratr dědy. Hned nás všechny pozval dál. Mají obrovský dům. V přízemí bydlí pradědeček s prababičkou a prastrýc Evžen s pratetou Lýdií. V prvním patře bydlí strýc Ivo a tetou Helenou a v druhém patře strýc Petr  s tetou Helenou. Prastrýc Evžen je otec strýců Iva a Petra. Teď jsme se všichni sešli dole ve velké hale. Tady jsme se taky všichni společně naobědvali. K obědu jsme měli grilovaná kuřata s bramborama a kompot. Po obědě dostal každý moc dobrou zmrzlinu. Potom jsme šli my kluci ven.

Brněnští kluci nás pozvali na kraj sadu, který je nedaleko. Lehli jsme si do trávy a povídali si. Všichni čtyři kluci byli hned přijati do naší džínové party. Nejstarší je Jindra, kterému je dvanáct. Jeho bráchovi Lubošovi je osm. Mají ještě sestru Jarku, která s námi ale nešla a bavila se s Jiřinou. Jarce je deset.

Jindra i Luboš jsou docela sympatičtí kluci. Oba mají na sobě bílá trička s nápisem Zbrojovka Brno a kopacím míčem, starší džíny a na nohou mají černé kopačky. Jindra je asi o hlavu větší než já a Luboš je o něco menší než brácha.

Devítiletý Ivo a šestiletý Evžen mají na sobě taky starší džíny a světlá trička. Taky jsou docela sympatičtí. I oni mají vlasy spíše delší, než kratší, ale tak dlouhé, jako já a brácha, je nemají. Na přijetí do naší džínové party jim to ale stačí.

Dohadovali jsme se o tom, co budeme dělat. Přišel sem majitel sadu, chtěl nás odsud asi vyhodit, ale když uviděl brněnské kluky, tak nás tu nechal. Prohodil s nimi pár slov. Jindra nám řekl, že je to místní holič. Sad je jeho, ale je to spíš velká zahrada než sad. Jsou tu skupinky různých stromů, meruňky, třešně, broskvoně, švestky, jabloně a hrušně. Jsou tu i keře rybízů, angrešt a nechybí tu ani jahody. V části zahrady je i zelenina. Úplně na kraji stojí domek. Hlavní část je oplocena. Z této části se dá projít malou brankou do další části zahrady, která je oplocena spíš sporadicky. Jsou tu spíš kůly a občas cedule, že jde o soukromý pozemek. Skoro z poloviny tvoří hranici potok. Je tu asi třicet stromů, převážně třešní a jabloní. Na nich ale už téměř nic není.

Sadař se jmenuje Jelínek. Do sadu sem na ovoce moc kluků nechodí, protože pan Jelínek vůči každému, koho chytne, velice rázně zakročí. Některé kluky, pokud jsou drzí a mají delší vlasy, ostříhá nakrátko, třeba i na ježka. V roli strážce sadu tu taky občas vystupuje sadařův sedmnáctiletý syn Pepa. Ten, když někoho chytne, tak mu třeba jako na útěku utrhne kapsu džín. Látku pak použije na záplaty na své džíny.

Ivo nám vyprávěl, že mimo Pepy má pan Jelínek ještě desetiletého syna Marka, s kterým chodí do třídy a dvacetiletou dceru Lenku. S tou si Marek moc dobře rozumí.

Když bylo Lence osm let, chtěla sestřičku. Moc o ní prosila a slibovala, že se o ní bude starat. S Pepou si vůbec nerozuměla, protože Pepa ji pořád otravoval a byl hrozně protivný. Táta ale Lence řekl, že se jim může narodit zase kluk a že může být stejný Pepa. Lenka ale tvrdila, že bude mít ráda i bratříčka, když o něj bude pečovat. Její máma se málem urazila, ale Lenka jí řekla, že na ní na mámu Pepa není tak drzý jako na ni Lenku, a že je to proto, že se o něj máma starala. Lenčini rodiče byli sice názoru, že je to spíš tím, že máma občas Pepovi jednu vrazí, když je drzý, ale nakonec usoudili, že třetí dítě bude dobré a Lence vyhověli. Lence se přesně den po jejích devátých narozeninách narodila sestřička Maruška. Lenka se o ni skutečně vzorně starala a její máma s ní měla minimum práce. Pepa ale na Marušku hrozně žárlil a neměl ji rád. Dokonce ji někdy týral a jednou ji schválně nechal v kočárku na dešti. To zrovna byla máma Lenky nemocná a Lenku poslala nakoupit. Pepa na zahradě hlídal Marušku. Tenkrát za to dostal od táty, který ho jinak moc nebil, pořádný nářez.

Maruška, které bylo čtvrt roku, nastydla a druhý den dostala zápal plic. Po třech dnech umřela. Lenka z toho byla celá nešťastná a dokonce z toho onemocněla. Přes čtyři měsíce chodila jako bez ducha. Pak jí máma řekla, že čeká další dítě. Lenka se začala znova těšit na sestřičku, ale tentokrát to byl kluk. Byl to Marek. Lenka byla zklamaná, ale protože slíbila, že se bude starat i o kluka, tak se starala. Ale byla z toho otrávená, když Marek brečel, tak na něj byla hrozně nervózní. Jednou, když byla paní Jelínková nemocná a Lenka musela v noci k tříměsíčnímu Markovi vstávat, aby ho přebalila, tak jí došla trpělivost a naplácala mu za to, že se počůral. Paní Jelínková jí za to hrozně vynadala, že nemá Marka vůbec bít. Marek chudák celou noc nespal.

Za čtrnáct dní Marek onemocněl a vypadalo to s ním špatně. Lenka o něj začala mít strach a byla ochotna u něj probdít celé noci. Máma jí to ale nedovolila, protože se musela vyspat do školy. Marka stejně odvezli po třech dnech do nemocnice, ale nakonec se z toho dostal. Lenka se o něj teď starala ještě líp než o Marušku a  má ho i radši. Když přijel z nemocnice, tak ho málem zulíbala.

Když byl Marek trochu větší, tak se o něj Lenka starala tak dobře, že se až paní Jelínková divila. O prázdninách jela paní Jelínková na čtrnáct dní do lázní a Lenka ji skvěle zastoupila. Lenka si Marka doslova zamilovala a nechtěla jet ani na tábor, aby nemusela být bez Marka. Byla s ním celé prázdniny. Nechtěla ani dovolit tátovi, aby ho stříhal. Rodiče jí začali vysvětlovat, že si z Marka nemůže dělat holčičku, že si musí uvědomit, že Marek je kluk, ale Lenka byla umíněná. Táta teda ostříhal Marka, když byla Lenka ve škole. Markovi to tenkrát bylo úplně jedno, protože mu ještě nebyla ani celé tři roky. Lenka z toho byla celá smutná, protože pan Jelínek ostříhal Marka na ježka. Pan Jelínek jí ale vysvětlil, že kdyby teď Marka nestříhal, dokud je malý, tak by měl řídké vlasy a to by přece nechtěla. Máma Lence řekla, že Markovi je teď stejně úplně jedno, jestli má dlouhé nebo krátké vlasy.

Marek se začal o dlouhé vlasy zajímat až v pěti letech a to ještě možná proto, že se ho Lenka pořád ptala, jestli nechce mít delší vlasy, než mu nechává táta.  Druhým vlivem bylo to, že Marek se skamarádil s Ivem, který dlouhé vlasy měl. Marek je teda začal chtít mít taky a spolu s Lenkou tátu, kterému to sice bylo proti mysli, uprosili, aby Marka stříhal jen málo. To nakonec dopomohlo i Pepovi, kterému potom pan Jelínek taky dovolil nosit delší vlasy. Pepa sice nikdy úplně moc krátké vlasy nenosil, ale táta mu je nedovolil nikdy přes celé uši, jak by Pepa chtěl a vzadu mu je nenechal delší jak centimetr přes límec. Říkal vždycky, že syn holiče nemůže chodit zarostlý jako chuligán. Protože Pepa nebyl moc hodný, tak se mu tátu nepodařilo obměkčit, přestože Pepovi spolužáci měli o dost delší vlasy než Pepa.

S Markem se teď situace vylepšila i pro Pepu. Marek totiž nezlobil a navíc se za něj přimlouvala Lenka, které nedokáže pan Jelínek skoro nic odmítnout. Tak si Marek s Lenčinou pomocí vyprosil stejně dlouhé vlasy, jako nosí Ivo.

Lenka poradila Markovi, jak si může obhájit nošení starých džín, které mu taky zakazovali, protože pan Jelínek je proti nim silně zaujatý. Marek řekl mámě o jedněch záplatovaných a ošoupaných džínách, které mu už nechtěli dovolit nosit, že když si je poprvé roztrhl, tak mu za to máma nařezala, při druhé díře už dostal míň a za třetí díru už dostal jenom vynadáno. Při čtvrté díře se už máma jenom zeptala, jak se mu to stalo a pak se už ani neptala. A protože na ulici takový kluk jako Marek, kalhoty lehce roztrhne, tak chce nosit staré džíny, aby nebyl trestán za to, že si roztrhl nové. Markovi rodiče poznali, že to nemá Marek ze své hlavy, protože mu bylo v té době sotva šest let, ale uznali, že na tom něco je. Ostatně Ivo, který je dobrým Markovým kamarádem, nosí taky odrbané džíny a je to slušný kluk. Pan Jelínek sice moc nadšený nebyl, ale kapituloval. Od té doby může Marek nosit džíny úplně jaké chce, ale všechny díry musí mát zašité. Vlasy smí nosit dlouhé jako Ivo, takže ho táta stříhá jenom, když se k němu přijde nechat ostříhat Ivo.

Všechny výhody, které si Marek vyzískal,  se pochopitelně rozšířily i na Pepu. Pepa ale přesto nemá Marka moc rád a často se na něj frajeří. Marek nemá ve zvyku žalovat a tak chvíli trvalo, než na to pan Jelínek přišel. Po tátově energickém zákroku si teď Pepa dává pozor.

Naštěstí má Marek vlastní pokoj ne teda společný s Pepou a tak se moc často s Pepou nevidí a většinou se potkávají jenom v přítomnosti rodičů.

Marek má Lenku hodně rád, prý možná víc než mámu. Lenka  mu pomáhá i s učením, když potřebuje. Taky mu spravuje džíny, podobně jako mě a bráchovi Pavla a "žehlí" mu doma jeho průšvihy. Marek se k ní za to chová velmi přátelsky. Občas je na ní sice taky protivný, ale to jen málokdy a nikdy mu to dlouho nevydrží. Pepovi, když je na Lenku drzý, dá Lenka pár facek, ale Marka prý ještě nikdy neuhodila.

Z rodičů trestá Marka nejčastěji jeho máma. ta řeší všechny Markovy běžné lumpárny. Její trestání je ale spíše symbolické. Větší Markovy průšvihy řeší Markův táta. K tomu ale dojde jen málokdy, protože Marek si dává pozor. Ví, že jeho táta je dost energetický člověk a navíc má dost pádnou ruku.

Ivo navrhl, že bysme se mohli jít za Markem podívat. Teď je nemocný a je doma. Usoudili jsme, že se asi  nudí a že mu naše návštěva určitě přijde vhod. Vyšli jsme ze sadu na silnici a ulicí jsme došli k hlavní brance. Ivo zazvonil. Otevřít přišel pan Jelínek. Ivo se zeptal, jestli bysme mohli navštívit Marka. Souhlasila  pozval nás dál.

Ivo nás dovedl k Markovi do pokoje. Ten zrovna ležel na posteli na břiše a četl si. Marek je štíhlý chlapec asi stejně velký jako já. Teď měl na sobě modré tepláky s menší  kapsou vzadu a čistě bílé tričko. Na nohou měl hnědé ponožky. Vlasy má tmavé, stejně dlouhé jako Ivo. Jeho pokoj působí docela útulným dojmem, je i dost prostorný.

Kousek od postele má Marek cívkový magnetofon, na stolečku vedle má gramec se zesilovačem. Má tu celkem dobrý pořádek, akorát kolem postele má roztahané věci, ale to vzhledem k tomu, že je nemocný a musí být v posteli, je pochopitelní. Něco měl i pod postelí. Prostě vše, co potřebuje, má na dosah ruky.

Vedle postele má Marek židli, přes kterou má přehozené docela slušně ošoupané džíny, takže další přírůstek do naší džínové party. Na zadních kapsách džín má prošoupané obrysy věcí, které tam nosívá. Na židli má Marek ještě spoustu dalších drobností.

Jak Marek ležel a četl, sahaly mu vlasy až po ramena, která měl při tom trochu vysunuté nahoru. Když nás viděl, hned odložil knížku a posadil se. Teď bylo vidět, že vlasy zas tak moc dlouhé nemá, jak to vypadalo v leže. Přes ramena mu nesahají.

Ivo nás Markovi představil. Marek se tvářil velmi přátelsky. Posadili jsme se, kde to šlo. Bylo nás tu ale osm, s Markem devět. Přesto jsme se ale každý někde uvelebili. Marek vylezl z postele, aby nám  ukázal, jaké má pěkné auto na vysílačku. Měl ho pod postelí, jenže zrovna přišla Markova máma a plácla ho za to, že vylézá z postele. Marek vklouzl až neuvěřitelnou rychlostí zpátky do postele. Máma mu pohrozila, že jestli ho ještě jednou uvidí venku z postele, ať si jí nepřeje.

Marek nám řekl, že zítra už asi bude smět z postele, pokud už nebude mít do rána teplotu. Dnes ráno měl ještě 37,2 a tak mu máma řekla, že musí být ještě v posteli. Marek je nemocný už sedmý den. První tři dny mu bylo špatně. To měl horečky a skoro celé dny prospal. Čtvrtý den to už bylo lepší. Pak už si i trochu četl a pouštěl si rádio. Pátý dne už bylo Markovi dobře, ale musel ještě celé dopoledne ležet a odpoledne mu máma dovolila, že si může vzít tepláky a může na posteli i sedět. Marek si vzal i ponožky, aby nemusel být přikrytý. Máma mu dovolila, že z postele může vstát akorát k magnetofonu, aby si vyměnil pásek a nebo na záchod. Jinak musí být pořád v posteli.

Lenka Markovi snesla hračky, o které si řekl. Teď je má z postele na dosah a může si s nima hrát. Lenka se teď přišla za Markem podívat. Zeptala se Marka, jestli  něco nepotřebuje  a nás se zeptala, jestli  nechceme limonádu. Měli jsme žízeň a tak jsme neodmítli. Lenka nám za chvíli limonády přinesla.

Marek otočil pásek na magnetofonu, zrovna dohrál. Dosáhne na magnetofon rovnou z postele, takže ani nemusel vylézat a jenom se trochu natáhl. Otočil pásek a zapnul magnetofon. Pouštěl Gotta, Neckáře, Vondráčkovou, Urbánkovou a Zagorovou. Od každého  z nich tu má několik písniček. Předtím pouštěl na první straně pásku Olympic. Když jsme přišli, tak hrál zrovna Strýček Jonatán.

Bavili jsme se s Markem o různých věcech. Marek se sklonil pod postel pro auto s vysílačkou, které nám prve nemohl ukázat, protože ho máma zahnala do postele. Ukázal nám ho. Naučil nás ho ovládat a půjčil nám ho. Jezdili jsme s ním po pokoji.

Za chvíli přišla Marka zase zkontrolovat máma. Marek se jí zeptal, jestli  bude moct jít zítra ven. Řekla mu, že ne, že až pozítří, a to ještě jenom, jestli už nebude mít vůbec teplotu. Zítra už ale bude smět chodit po pokoji a nebude muset být v posteli. Slíbili jsem Markovi, že za ním zítra zase přijdeme, aby mu nebylo doma samotnému smutno. Měl radost. Ještě jsme si chvíli hráli a pak jsem museli domů na večeři.

Když jsme odcházeli, pan Jelínek se s náma přátelsky loučil a zval nás, ať se zase přijdeme na Marka podívat. Na večeři jsem přišli akorát včas. teta Lýdie nás pochválila. K večeři byl řízek s bramborovým salátem a kompot. Po večeři jsme chvíli všichni poseděli v hale. Seznámili jsme se s naším moravským příbuzenstvem, které pořádně neznáme, protože na Moravě jsme byli naposledy, když jsem byl ještě úplně malý. Takže se z toho nic napamatuju.

Pradědečkovi Jiřímu Moravcovi je už pětaosmdesát let. Je moc rád, že jsem se takhle všichni sešli pohromadě. Chybí tu jenom bratr tety Lýdie Milan Novák a jeho děti, kteří žijí v Plzni a v Berouně. Z řeči jsme se dozvěděl, že bratr tety Lýdie má už dvě dospělé děti. Jeho syn je už ženatý, bydlí v Berouně a má ročního kluka Káju. Dceři Kláře je dvaadvacet a bydlí zatím u rodičů v Plzni a studuje  v Praze na elektrofakultě. Milan nepřijel, protože je nemocný a Kláře se samotné nechtělo. Karel zase nechtěl jet takovou dálku s ročním dítětem.

Pradědeček se nás pražských kluků ptal, jak se nám líbí v Brně. Řekl jsem, že už jsme se tu skamarádili s Markem a že se nám tu líbá. Pak se povídaly více a méně zajímavé věci. Mluvilo se i o práci strýce Karla. Zatím  mu vyšlo pět dlouhohrajících desek a asi třicet krátkohrajících. Teď pracuje na šesté dlouhohrající desce. K polovině písniček si sám napsal hudbu. Teta Věra má taky zajímavou práci. Mluvilo se o filmech, které režírovala. Teď pracuje na scénáři televizního seriálu, který by se měl vysílat v televizi tak za dva až tři roky. Uměleckou dráhu si asi zvolí i David. Už má za sebou jednu dětskou filmovou roli v televizní inscenaci a další ve filmu. Teď si chce s klukama ze Spořilova, kde bydlí, založit amatérskou dětskou skupinu. Chodí do lidové školy umění, kde se učí zpěv, kytaru a klavír. Jiřina zatím neprojevuje zájem ani o film ani o hudbu. Spíš ji láká sport, ale závodně nedělá nic.

Dědeček Pavel Šafář je učitelem. Učí na základní škole na Spořilově, ale ne na starém Spořilově v Jižní ulici, kam chodí do školy David a Jiřina, ale na sídlišti. Dělá tam zástupce ředitele pro druhý stupeň. Babička Irena Šafářová učí na stejné škole jako dědeček, ale na prvním stupni. Náš jeníkovický dědeček je už v důchodu, ale jinak je vyučený zedník a babička prodávala. Teď je taky v důchodu.

Prababička nadhodila, že bysme se měli rozhodnout, kdo kde přespí. Já s bráchou jsme se domluvili s Ivem a Evženem, že budeme spát s nimi v jejich pokoji. Mají pokoj dost velký, takže se tam čtyři pohodlně vejdeme. Navíc mají široké postele. Kluci nám nabídli, že si Evžen vleze do postele k Ivovi a já s bráchou můžeme spát na druhé posteli, abychom nemuseli spát na zemi. David bude spát v pokoji s Jindrou a Lubošem, Jarka k sobě vzala Pavlu a Jiřinu.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je středa
22.09.2021