Na úvodní stránku



12/II

Miloslav Fuček

Kamarádi

Přečteno: 1156


Kapitola dvanáctá, II. část


Týden na to jsem šli s Míšou zase pouštět letadlo. Ještě se totiž zase oteplilo a na listopad bylo nezvykle teplo. Nejdříve jsem dalekohledem oblhlédl krajinu. Zahlédl jsem zase pana Čermáka a tak jsem na to Míšu upozornil. Byli jsme svědky, jak se snaží ukrást letadlo jednomu asi patnáctiletému klukovi. Ten měl pěkné letadlo, Míša říkal, že je dovezené z ciziny. Tenhle typ se vyrábí v NSR. Má jištění, takže jakmile se na letadlo napojil vysílačkou i pan Čermák, zhasl letadlu motor a letadlo doplachtilo na zem. Je to takové jištění, že jakmile začnou na letadlo působit dvě vysílačky najednou, tak se motor vypne a letadlo doplachtí na zem. Jenže tohle letadlo je taky patřičně drahé a u nás se nesežene.

Míša radši letadlo nepouštěl a šli jsme domů. Přemýšleli jsme, jak zabránit, aby pan Čermák Míšovi letadlo znova ukradl. Svěřili jsme se s problémem Radlovi a i dalším klukům. Tomáš Slepička řekl, že by mohl říct svému bráchovi, kterému je osmnáct a má motorku. Až by zase pan Čermák letadlo ukradl, tak by se za ním prostě Tomášův brácha Karel vydal na motorce. Tak jsme to taky udělali. Já, Radek, Tomáš a Ivan jsme tam měli připravená kola. Míša jel s Karlem na motorce. Bylo tu asi pět lidí, kteří puštěli letadlo, což je na tak pozdní období celkem dost, ale pořád je ještě dost teplo. Míša jediný tu pouštěl letadlo na vysílačku. Ostatní pouštěli kluzáky.

Míša udělal nejdříve několik akrobatických kousků nad náma. Pak se pustil na delší let směrem panu Čermákovi. Neletěl přímo k němu, aby to nebylo podezřelé. Pan Čermák vyčkával, až byl Míša s letadlem až nad druhým kopcem a letadlo Míšovi přebral. Míša radši vypnul vysílačku, aby se mu letadlo nerozbilo. Pak by totiž těžko panu Čermákovi něco dokazoval a nechytl by ho při činu.

Pan Čermák teď doletěl s letadlem k sobě, kde ho nechal přistát. Sebral ho a šel pryč. Zmizel nám za horizontem druhého kopce. Karel nastartoval motorku, Míša si sedl za něho a vyjeli. Já, Radek, Tomáš a Ivan jsme sedli na kola a jeli jsme za nima. Z kopce jsme to rozjeli co nejvíc, abysme setrvačností dojeli co nejdál do protějšího kopce. Tráva tu byla nízká a zem rovná, takže jsme si to mohli dovolit. Libor s Petrem, kteří tu byli taky, šli zajišťovat svědky mezi ostatními modeláři, kteří tu pouštěli kluzáky. Čtyři byli ochotni svědčit, pátý ne. Ten se vymlouval, že to zrovna neviděl.

Když jsme dojeli na kolech na druhý kopec, viděli jsme už jenom v dálce na silnici Trabanta a za ním Karlovu motorku. Co se dělo dál, nám vyprávěl Míša. Pan Čermák vlezl s letadlem do auta. Ani moc nespěchal. Když ale uviděl Karla a a Míšu, jak za ním jedou na motorce, tak jel rychle pryč. Karel jel za ním. Míša říkal, že jeli nejméně stovkou a pana Čermáka rychle doháněli. Jeli dost dlouho, projeli kousek vnitřní Prahou. Pan Čermák jel přes Letnou kolem stadionu Sparty a dál Letenským tunelem. Hned za mostem přes Vltavu ale byli policajti. Tam už Karel začal pana Čermáka předjíždět, aby ho přinutil zastavit.

Pan Čermák na výzvu policajtů, aby zastavil, nereagoval a jel dál. Policjti se za ním pustili na motorkách. Viděl, že to má marné a tak před Náměstím republiky zastavil. Karel zastavil taky. Policajti chtěli na obou pokutu za překročení povolené rychlosti. Měli je už v patrnosti, když jeli přes Letnou kolem Sparty. Karel navíc vezl Míšu, který neměl helmu. Karel policajtům řekl, proč pana Čermáka honí a Míša jim dopověděl podrobnosti. Pan Čermák pochopitelně všechno popřel. Tvrdil, že to letadlo je jeho. Míša jen pokrčil rameny a řekl, že pan Čermák taky nedokáže, že to letadlo je jeho. Policajt mu řekl, že pan Čermák nic dokazovat nepotřebuje, protože nikoho neobviňuje. Dokazovat musí Míša.

Karel prohlásil, že mají svědky. Pan Čermák řekl, že takové svědectví Míšových kamarádů, s kterými se domluvil, nemá žádnou váhu. Druhý policajt se Míši zeptal, jestli ví výrobní číslo motoru. Míša řekl, že ví a chtěl ho hned říct. Policajt ho ale zarazil a řekl mu, ať ho napíše na kus papíru. Totéž chtěl od pana Čermáka. Ten musel přiznat, že výrobní číslo neví. Vymlouval se, že ho nepotřebuje vědět.

Policajt srovnal číslo, které napsal Míša s číslem na motoru. Souhlasilo a tak jeli na policii. Tam sepsali protokol. Karlovi dokonce odpustili pokutu. Asi měsíc na to byl soud. Pan Procházka podal na pana Čermáka žalobu. Já, Míša, Radek, Ivan, Libor, Petr, Karel a ti čtyři modeláři jsme byli jako svědci. Právník pana Procházky vymohl i náhradu za to letadlo, co pan Procházka od pana Čermáka koupil. Protože u toho ale nebyli žádní svědci, kteří by dosvědčili, za kolik bylo letadlo koupeno, přiznal soud náhradu jenom pět set korun, ale i to je lepší, než nic.

Právník pana Procházky prohlásil, že kdyby si byl pan Čermák vzal obhájce, tak by z něj nevyrazil ani těch pět set. Neměl totiž skoro nic konkrétního. Soud prozkoumal i pověst pana Čermáka. Ta je dobrá, se sousedama vychází dobře, na pracovišti s ním jsou taky spokojení. Soud vynesl rozsudek jménem republiky, s přihlédnutím k dobré pověsti pana Čermáka, mu udělil trest odnětí svobody na šest měsíců podmínečně s odkladem na zkušební dobu dva roky.


Sdílet na Facebooku

Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2002-15
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je neděle
22.05.2022